Přeskočit na hlavní obsah

Deadline aneb Když hoří termín, je to o zdraví!

Tak to zase po nějaké době přišlo. Nezvaně, ale nejspíš se to dalo očekávat. Nedostatek spánku, spousta práce, hořící termíny... A pak - neschopnost udělat cokoliv!

Nejdřív jsem několik dní zápasila se softshellovou kombinézou, která byla při šití tak těžká, že mě bolely ruce.


***

Pak hned další softshell. Naštěstí úplně něco jiného, i jiná barevnost. Ale cítila jsem na sobě, že mi to jde pomaleji než obvykle. Ale mám to - kabátek pro malou slečnu a jako bonus - čepice a nákrčník.


 ***
V sobotu večer (asi do čtvrt na jednu) jsem se ještě pustila do střihů na tílka pro MAMAS tanečnice. A asi jsem to trochu přetáhla, protože neděle stála za prd. Sotva jsem se hýbala. Kus dne jsem jen seděla a čučela, ale nakonec jsem se pustila alespoň do fotoalba. A že mám skluz - jsem teprve u března 2016.
***
Z celého týdne jsem ani venku moc nepobyla a když už konečně jo, tak se ochladilo na nějakých 8 °C a pršelo. Tři dny jsem čekala na pošťáka, který měl přinést balík s deštníkem a gumáčkama pro Davču. To pak bylo radosti, když jsme je mohli hnedka vyzkoušet :)

 ***
A co dnes? Pomalý rozjezd. A konečně bych si mohla lépe plánovat práci. Jinak mě odvezou, protože příštích několik týdnů bude náročných i bez šití...

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jsem zpět!

Jeden by neřekl , jak ten čas letí... Vše si uvědomíme až zpětně. Stejně jako já... Za těch téměř pět let, co jsem nenapsala ani písmenko, jsem: - stihla nastoupit do práce (administrativa) - nejmladší syn nastoupil do školky (letos šel již do 3. třídy) - prostřední dcera do 1. třídy (teď je z ní šesťačka) - nejstarší dcera do 3. třídy (ode dneška osmačka) - se stihla vdát (a vůbec ta svatba nevypadala tak, jak jsem si plánovala ) - se stihla rozvést (a vůbec to nebylo jednoduché) - patřila k těm, kteří šili roušky (a byla jsem za rebela a nechtěla je nosit) - zažila tak trochu šikanu na pracovišti - si našla novou (tvůrčí) práci - se začala vracet k šití Tak se pohodlně posaďte, dejte si kávu, protože... Cesta zpátky do minulosti (pomocí prokliků) právě začíná... Šití se věnuju 25 let . Roky ve škole (oděvní průmyslovka a VOŠ textilní), pár let praxe v oděvních firmách a nakonec spousta let šití z domu a na zakázku. Před 14 lety jsem na Fleru začínala pod nickem tmarcela . Svého čas

Po okolí

Jak jsem nakousla minule, začátek léta nebyl úplně dle mých představ. Se zády jsem marodila více jak dva měsíce! Prvních pár týdnů jsem se nezmohla na nic jiného než na polohu vleže a spánek. Když byly děti ve škole, já spala. Zadýchala jsem se už při přechodu po bytě. Po třech týdnech se mi začalo dělat líp, ale pořádně jsem neuseděla. Měla jsem výčitky, že nic nedělám, že mi doma práce stojí... Ale když jsem se do něčeho pustila, zdravotní stav mi to nedovolil. Na začátku července mi bylo nejlíp při chůzi. Zkusila jsem tedy naplánovat alespoň nějaké pěší výlety... Rozhledna Maruška Dvoupatrová dřevěná rozhledna ve valašském stylu byla veřejnosti zpřístupněna v roce 2014. Slouží také jako stanoviště Českého hydrometeorologického ústavu. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 12 metrů se před vámi rozprostře panorama Hostýnských a Vizovických vrchů, Javorníků nebo Moravskoslezských Karpat. Jurkovičova rozhledna Jméno rozhledna získala podle slovenského architekta Dušana Sámo Jurkoviče, který v

Náročné prázdniny

Letošní prázdniny mi začaly už na začátku června. Nějak jsem se snažila vyjít všem vstříc, dělat první poslední, nedokázala jsem říct ne, k tomu všemu nahromaděný stres za posledních několik měsíců a pak... Jednu neděli mi nebylo dobře. Jako bych byla po túře a večírku zároveň. Proležela jsem odpoledne s tím, že uvidím, jak mi bude další den a začnu to řešit. V pondělí se mi špatně i vstávalo, sotva jsem se oblékla... akorát jsem dětem přidělávala starosti. Ale byly zlaté a se vším mi pomohly. Jen jsem jim řekla, že pokud to nerozchodím, zůstanu doma. Při chůzi to vypadalo, že je vše v pořádku. I v práci se to dalo, jen jsem pak odpoledne byla děsně unavená. A v noci mi byla zima. V úterý už bylo všechno špatně. Z postele jsem nedokázala vstát. Když se mi to konečně povedlo, vypověděly mi službu nohy. "Je fakt zle," říkala jsem si a volala o pomoc mamce (zdravotní sestře). Chvíli to vypadalo na sanitku, ale nakonec s vypětím všech sil jsme se "nějak" přesunuly do ne