Začátkem týdne jsem si udělala čas pro sebe. Ušila jsem si pracovní kalhoty :) A nejsou jen tak ledajaké! Mají potisk, který přesně vystihuje to, co dělám :)
***
Taky s Davčou byla sranda. Jsou okamžiky, kdy o něm téměř nevím... a pak jsou okamžiky, kdy nedá pokoj a vymýšlí jednu hovadinu za druhou :)
A to jsou ty chvíle, kdy si říkám, že mi tyhle blbinky budou od září chybět. Holky budou ve škole a náš nejmenší (Davča by mě teda opravil, že není malý) nastupuje do školky.
***
Okamžik, kdy na zahradě u dědy a babi ještě doznívá oslava narozenin...
***
A když se ségra chystá s mužem a holkama do Tater, nesmím zapomenout na vybavení. Protože oblečení je přece základ :) A toto jsou ty nejmenší softshellky, co jsem šila :)
***
Na konci týdne, se stresem za zády, jsem konečně dodělala slibovaná pouzdra na pastelky pro budoucí prvňáčky.
A když jsme je jeli předávat, 2/3 dětí se na to patřičně vyladily :)
***
A když člověk bydlí na kopci, neuniknou mu tato panoramata...
***
Neděle patřila práci.
Měla jsem před sebou ještě pár kousků pouzder, kterými chtějí holky podarovat kamarády či učitele.
A pak mi to nedalo a ušila jsem jednu rychlosukni.
***
A co dál? Na tento týden mám před sebou seznam asi osmi položek, které bych měla alespoň z větší části ukončit a odevzdat. Snad se mi to podaří.
***
Pět.
Pět je TO číslo. Jdeme do finále. Agátčiných pět posledních dní ve školce, Klárčiných ve druhé třídě a Davčových doma.
Dva.
Před námi dva měsíce prázdnin, dva tábory, spousta volna a jinak téměř žádné plány. Jaké asi budou letošní prázdniny?
Příští blog už bude první prázdninový.
Komentáře
Okomentovat