Přeskočit na hlavní obsah

Jak rozesmát Boha?

Řekněte mu svoje plány.


Těšila jsem se na Velikonoce. Jsou to pro mě svátky jara a já jaro miluju. Po šedé zimě se postupně "líhnou" barvy, dny jsou delší a veselejší. A navíc, minulý rok o velikonoční neděli se nám narodil třetí cvrček - malý princ - David.
Plánovala jsem si, jak s holkama vytvoříme jarní/velikonoční přání, rozešleme je známým, nabarvíme vajíčka, upečeme beránka a cukroví...

Ale nic z toho nebylo! Velikonoční tvoření proběhlo akorát ve školce, v úterý 22. března, a od té doby se to s náma "veze". Že ty nemoci přijdou vždycky tak nějak v nevhodnou dobu.
Od středy leží Klárka, ve čtvrtek večer se k ní přidala Agátka a v sobotu Davídek. A je o zábavu postarané.
To už jsou třetí Velikonoce, které nám tak nějak nevyšly a s Vánocema jsme na tom hodně podobně. "Plán" na příští svátky je takový, že vánoční přání budem dělat v létě u bazénu a do velikonočních se pustíme o Vánocích :) Třeba už to konečně stihnem.

Díky tetě Míle, která nám poslala "pohled s dárkem", jsme měli doma alespoň červenou barvu na vajíčka.



A beránka nám upekla babička.


Jediné (mimo beránka a barevných vajíček), co doma trošku připomíná Velikonoce, jsou od holek skleněná vajíčka v oknech. 



Ale vlastně ano, jeden plán mi vyšel - zkouška kostýmu pro taneční skupinu. To jsem zvládla ještě v pátek dopoledne. A měla jsem ze sebe fakt radost. Všechno pěkně sedělo... Jen jedna tanečnice se mírně zasekla, že nebude vystupovat "v něčem takovém", takže jsme s choreografkou vymýšlely náhradní verzi. Tak uvidíme... Slíbila jsem, že do konce března bude zakázka hotová, ale zatím jsem, díky všem těm chřipkám (normální i střevní), dva dny ve skluzu. Ale musím...
Ve středu "vypukne" akce na Slevomatu, tak ať se tomu můžu věnovat naplno. K tomu pár nedodělaných objednávek... Tak uvidíme. 

https://www.facebook.com/events/545081335653805/
 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Prázdniny aneb Týden první

První den prázdnin a už od rána je potřeba zapojit je do práce :) Pěkně od půl deváté. A obíráme rybíz kuličku po kuličce, ať máme z čeho péct buchty :) Nakonec z toho máme dvacet "porcí", takže vystaráno...

*** Při úterní projížďce na koloběžkách si Agi, aniž bychom to tušili, uhnala úžeh. Středeční procházka k Bečvě a "kamenným sochám" tedy nakonec úplně nedopadla, ale než se úžeh projevil, myslím, že jsme si to užili.

A dokonce si děti oblíkly oblečky vyloženě hodící se na takovou "akci"...
A póza nakonec...

*** Čtvrtek Agi proležela s teplotama, tak jsme se pustili do úpravy balkónu. Počasí jako malované, takže jsme se na zaskleném balkóně málem uvařili... Ale - podlaha je hotová a konečně mám pěkné místečko na focení. I v zimě!

 *** V pátek po delší době zapršelo, ale nikomu to nevadilo :)

Prázdniny aneb Týden pátý

Kdy je ten správný čas? Na co?
- kdy nechat děti samotné bez rodičů - kdy je pustit ze školy samotné domů - kdy je poslat na prázdniny s prarodiči na chatu - kdy jim zaplatit pobytový tábor
Proč to řeším? Protože když jsme včera odjížděli z chaty s prázdným autem, nebylo mi nejlíp. Klárka celou dobu pofňukávala, že chce jet domů. Kdy je to "vydírání" ze strany dítěte a kdy je v tom vážný důvod? Jsem bezradná a docela mě to trápí. Ano, jsem tu pro děti, ale taky jsem ráda sama se sebou. Kde je ta "zlatá střední cesta"?
Máme tři děti, ale v tomto pořád tápu. Věřím, že vše, co dělám, dělám správně... Ale pak přijde jedna věc, která mě totálně vykolejí a já... nevím.