Přeskočit na hlavní obsah

Jak rozesmát Boha?

Řekněte mu svoje plány.


Těšila jsem se na Velikonoce. Jsou to pro mě svátky jara a já jaro miluju. Po šedé zimě se postupně "líhnou" barvy, dny jsou delší a veselejší. A navíc, minulý rok o velikonoční neděli se nám narodil třetí cvrček - malý princ - David.
Plánovala jsem si, jak s holkama vytvoříme jarní/velikonoční přání, rozešleme je známým, nabarvíme vajíčka, upečeme beránka a cukroví...

Ale nic z toho nebylo! Velikonoční tvoření proběhlo akorát ve školce, v úterý 22. března, a od té doby se to s náma "veze". Že ty nemoci přijdou vždycky tak nějak v nevhodnou dobu.
Od středy leží Klárka, ve čtvrtek večer se k ní přidala Agátka a v sobotu Davídek. A je o zábavu postarané.
To už jsou třetí Velikonoce, které nám tak nějak nevyšly a s Vánocema jsme na tom hodně podobně. "Plán" na příští svátky je takový, že vánoční přání budem dělat v létě u bazénu a do velikonočních se pustíme o Vánocích :) Třeba už to konečně stihnem.

Díky tetě Míle, která nám poslala "pohled s dárkem", jsme měli doma alespoň červenou barvu na vajíčka.



A beránka nám upekla babička.


Jediné (mimo beránka a barevných vajíček), co doma trošku připomíná Velikonoce, jsou od holek skleněná vajíčka v oknech. 



Ale vlastně ano, jeden plán mi vyšel - zkouška kostýmu pro taneční skupinu. To jsem zvládla ještě v pátek dopoledne. A měla jsem ze sebe fakt radost. Všechno pěkně sedělo... Jen jedna tanečnice se mírně zasekla, že nebude vystupovat "v něčem takovém", takže jsme s choreografkou vymýšlely náhradní verzi. Tak uvidíme... Slíbila jsem, že do konce března bude zakázka hotová, ale zatím jsem, díky všem těm chřipkám (normální i střevní), dva dny ve skluzu. Ale musím...
Ve středu "vypukne" akce na Slevomatu, tak ať se tomu můžu věnovat naplno. K tomu pár nedodělaných objednávek... Tak uvidíme. 

https://www.facebook.com/events/545081335653805/
 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jsem zpět!

Jeden by neřekl , jak ten čas letí... Vše si uvědomíme až zpětně. Stejně jako já... Za těch téměř pět let, co jsem nenapsala ani písmenko, jsem: - stihla nastoupit do práce (administrativa) - nejmladší syn nastoupil do školky (letos šel již do 3. třídy) - prostřední dcera do 1. třídy (teď je z ní šesťačka) - nejstarší dcera do 3. třídy (ode dneška osmačka) - se stihla vdát (a vůbec ta svatba nevypadala tak, jak jsem si plánovala ) - se stihla rozvést (a vůbec to nebylo jednoduché) - patřila k těm, kteří šili roušky (a byla jsem za rebela a nechtěla je nosit) - zažila tak trochu šikanu na pracovišti - si našla novou (tvůrčí) práci - se začala vracet k šití Tak se pohodlně posaďte, dejte si kávu, protože... Cesta zpátky do minulosti (pomocí prokliků) právě začíná... Šití se věnuju 25 let . Roky ve škole (oděvní průmyslovka a VOŠ textilní), pár let praxe v oděvních firmách a nakonec spousta let šití z domu a na zakázku. Před 14 lety jsem na Fleru začínala pod nickem tmarcela . Svého čas

Po okolí

Jak jsem nakousla minule, začátek léta nebyl úplně dle mých představ. Se zády jsem marodila více jak dva měsíce! Prvních pár týdnů jsem se nezmohla na nic jiného než na polohu vleže a spánek. Když byly děti ve škole, já spala. Zadýchala jsem se už při přechodu po bytě. Po třech týdnech se mi začalo dělat líp, ale pořádně jsem neuseděla. Měla jsem výčitky, že nic nedělám, že mi doma práce stojí... Ale když jsem se do něčeho pustila, zdravotní stav mi to nedovolil. Na začátku července mi bylo nejlíp při chůzi. Zkusila jsem tedy naplánovat alespoň nějaké pěší výlety... Rozhledna Maruška Dvoupatrová dřevěná rozhledna ve valašském stylu byla veřejnosti zpřístupněna v roce 2014. Slouží také jako stanoviště Českého hydrometeorologického ústavu. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 12 metrů se před vámi rozprostře panorama Hostýnských a Vizovických vrchů, Javorníků nebo Moravskoslezských Karpat. Jurkovičova rozhledna Jméno rozhledna získala podle slovenského architekta Dušana Sámo Jurkoviče, který v

Náročné prázdniny

Letošní prázdniny mi začaly už na začátku června. Nějak jsem se snažila vyjít všem vstříc, dělat první poslední, nedokázala jsem říct ne, k tomu všemu nahromaděný stres za posledních několik měsíců a pak... Jednu neděli mi nebylo dobře. Jako bych byla po túře a večírku zároveň. Proležela jsem odpoledne s tím, že uvidím, jak mi bude další den a začnu to řešit. V pondělí se mi špatně i vstávalo, sotva jsem se oblékla... akorát jsem dětem přidělávala starosti. Ale byly zlaté a se vším mi pomohly. Jen jsem jim řekla, že pokud to nerozchodím, zůstanu doma. Při chůzi to vypadalo, že je vše v pořádku. I v práci se to dalo, jen jsem pak odpoledne byla děsně unavená. A v noci mi byla zima. V úterý už bylo všechno špatně. Z postele jsem nedokázala vstát. Když se mi to konečně povedlo, vypověděly mi službu nohy. "Je fakt zle," říkala jsem si a volala o pomoc mamce (zdravotní sestře). Chvíli to vypadalo na sanitku, ale nakonec s vypětím všech sil jsme se "nějak" přesunuly do ne