Přeskočit na hlavní obsah

Jak letí čas...

Do pětadvaceti jsem se těšila na každé narozeniny... Pak už jsem to přestala počítat a "přesměrovala" jsem se na narozeniny svých dětí. Když se mě někdo zeptá, kolik mi je, dopočítávám to právě přes věk potomků. A někdy je to docela dřina. A navíc se tomu občas nechce ani věřit...

Jako by to bylo včera, když jsem se vrátila z porodnice poprvé (srpen 2009)... podruhé (květen 2012)... potřetí (duben 2015)...


Člověk se učí fungovat v nové situaci, snaží se užít si každý nový den a pak... ten první rok tak neuvěřitelně rychle uteče...


...ale stejně je to strašně super!

Při poslední oslavě prvních narozenin jsme (kvůli počasí) nemohli udělat narozeninovou zahradní party, tak jsem chtěla vyzdobit alespoň kousek obyváku s kuchyní. Našla jsem úžasné stránky mojeparty.cz a vybírala a kombinovala a vkládala do košíku a zase vyhazovala a něco nakonec přece jen objednala.



Už teď plánuju oranžovou party pro Agátku (za měsíc a půl) a červenomodrou pro Klárku...

Díky mateřské jsem se vrátila zpátky k šití, které jsem (mimo jiné) vystudovala a kterému se věnuji alespoň na poloviční úvazek. Začalo to kabelkama, ale čím dál častěji "utíkám" k oblečení, které  bylo mým hlavním oborem.
Jsou to často sice "jen" drobnosti pro prcky, ale poslední větší "akcí" se staly taneční kostýmy pro deset holek (o tom, jak to dopadlo, napíšu za týden).
Stejně jako u dětí se raduju z každého pokroku, u výrobků je to hodně podobné. Mám radost, jak se "z ničeho" stává "něco", které posléze udělá radost "někomu" dalšímu.

Místo: Vsetín, Česká republika

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jsem zpět!

Jeden by neřekl , jak ten čas letí... Vše si uvědomíme až zpětně. Stejně jako já... Za těch téměř pět let, co jsem nenapsala ani písmenko, jsem: - stihla nastoupit do práce (administrativa) - nejmladší syn nastoupil do školky (letos šel již do 3. třídy) - prostřední dcera do 1. třídy (teď je z ní šesťačka) - nejstarší dcera do 3. třídy (ode dneška osmačka) - se stihla vdát (a vůbec ta svatba nevypadala tak, jak jsem si plánovala ) - se stihla rozvést (a vůbec to nebylo jednoduché) - patřila k těm, kteří šili roušky (a byla jsem za rebela a nechtěla je nosit) - zažila tak trochu šikanu na pracovišti - si našla novou (tvůrčí) práci - se začala vracet k šití Tak se pohodlně posaďte, dejte si kávu, protože... Cesta zpátky do minulosti (pomocí prokliků) právě začíná... Šití se věnuju 25 let . Roky ve škole (oděvní průmyslovka a VOŠ textilní), pár let praxe v oděvních firmách a nakonec spousta let šití z domu a na zakázku. Před 14 lety jsem na Fleru začínala pod nickem tmarcela . Svého čas
Okomentovat
Další informace

Po okolí

Jak jsem nakousla minule, začátek léta nebyl úplně dle mých představ. Se zády jsem marodila více jak dva měsíce! Prvních pár týdnů jsem se nezmohla na nic jiného než na polohu vleže a spánek. Když byly děti ve škole, já spala. Zadýchala jsem se už při přechodu po bytě. Po třech týdnech se mi začalo dělat líp, ale pořádně jsem neuseděla. Měla jsem výčitky, že nic nedělám, že mi doma práce stojí... Ale když jsem se do něčeho pustila, zdravotní stav mi to nedovolil. Na začátku července mi bylo nejlíp při chůzi. Zkusila jsem tedy naplánovat alespoň nějaké pěší výlety... Rozhledna Maruška Dvoupatrová dřevěná rozhledna ve valašském stylu byla veřejnosti zpřístupněna v roce 2014. Slouží také jako stanoviště Českého hydrometeorologického ústavu. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 12 metrů se před vámi rozprostře panorama Hostýnských a Vizovických vrchů, Javorníků nebo Moravskoslezských Karpat. Jurkovičova rozhledna Jméno rozhledna získala podle slovenského architekta Dušana Sámo Jurkoviče, který v
Okomentovat
Další informace

Náročné prázdniny

Letošní prázdniny mi začaly už na začátku června. Nějak jsem se snažila vyjít všem vstříc, dělat první poslední, nedokázala jsem říct ne, k tomu všemu nahromaděný stres za posledních několik měsíců a pak... Jednu neděli mi nebylo dobře. Jako bych byla po túře a večírku zároveň. Proležela jsem odpoledne s tím, že uvidím, jak mi bude další den a začnu to řešit. V pondělí se mi špatně i vstávalo, sotva jsem se oblékla... akorát jsem dětem přidělávala starosti. Ale byly zlaté a se vším mi pomohly. Jen jsem jim řekla, že pokud to nerozchodím, zůstanu doma. Při chůzi to vypadalo, že je vše v pořádku. I v práci se to dalo, jen jsem pak odpoledne byla děsně unavená. A v noci mi byla zima. V úterý už bylo všechno špatně. Z postele jsem nedokázala vstát. Když se mi to konečně povedlo, vypověděly mi službu nohy. "Je fakt zle," říkala jsem si a volala o pomoc mamce (zdravotní sestře). Chvíli to vypadalo na sanitku, ale nakonec s vypětím všech sil jsme se "nějak" přesunuly do ne
Okomentovat
Další informace