Přeskočit na hlavní obsah

Jak přežít jarní únavu?

Článek z minulého týdne: Jak rozesmát Boha? Řekněte mu své plány by i po týdnu mohl mít pokračování. Situace doma je stále stejná - mění se jen v tu chvíli nejslabší jedinec. Každopádně to konečně vypadá, že je vše na dobré cestě k úplnému uzdravení a taky jsme asi trošku přišli na systém, jak se z toho nezbláznit :)

Ale k dnešní kapitole Jak přežít jarní únavu?
Moje vnitřní hodiny mi hlásí, že jaro začíná "tak nějak víc" prvního dubna. Do konce března je všechno kolem jakési ponuré a šedé (ale možná je to i tím, že se podává daňové přiznání) a dubnem se to všechno rozjasní...
Odpověď na otázku v úvodu je tedy skoro jasná - vyběhnout ven, nadýchat se první jarní vůně, nastavit pihy sluníčku a užít si to, protože po pár dnech se to počasí většinou pokazí...

Když si tak vzpomenu na měsíc duben v minulosti, počasí je opravdu aprílové.

31. březen 2013
Člověk by řekl, že se zima už vyblbla a ono ne. Začalo opět sněžit. Ale kdyby spadlo jen pár vloček... Kdepak! Nasněžilo asi 40 cm!


...a za 14 dní jsme seděli na terase a "opékaly" se na sluníčku.

3. duben 2014
Po sněhu ani památky, všude samé petrklíče, sedmikrásky...


Duben 2015
4.4. jsem měla termín porodu. Říkala jsem si, že se snad nebude opakovat jaro 2013. Zimní kombinézu jsem pro miminko na těch pár dní nechtěla kupovat, přišlo mi to přinejmenším zvláštní. Na Velikonoční neděli (5. dubna) se nám narodil Davídek a venku začalo chumelit! Denně jsem sledovala aprílové počasí z okna a byla jsem ráda, že si v porodnici chvíli pobudem :)


3. duben 2016
Vypadá to nadějně! Jaro je fakt tu.


Takže hurá do přírody! Já se na tento okamžik těšila asi tak někdy od 24. října :)
Místo: Vsetín, Česká republika

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jsem zpět!

Jeden by neřekl , jak ten čas letí... Vše si uvědomíme až zpětně. Stejně jako já... Za těch téměř pět let, co jsem nenapsala ani písmenko, jsem: - stihla nastoupit do práce (administrativa) - nejmladší syn nastoupil do školky (letos šel již do 3. třídy) - prostřední dcera do 1. třídy (teď je z ní šesťačka) - nejstarší dcera do 3. třídy (ode dneška osmačka) - se stihla vdát (a vůbec ta svatba nevypadala tak, jak jsem si plánovala ) - se stihla rozvést (a vůbec to nebylo jednoduché) - patřila k těm, kteří šili roušky (a byla jsem za rebela a nechtěla je nosit) - zažila tak trochu šikanu na pracovišti - si našla novou (tvůrčí) práci - se začala vracet k šití Tak se pohodlně posaďte, dejte si kávu, protože... Cesta zpátky do minulosti (pomocí prokliků) právě začíná... Šití se věnuju 25 let . Roky ve škole (oděvní průmyslovka a VOŠ textilní), pár let praxe v oděvních firmách a nakonec spousta let šití z domu a na zakázku. Před 14 lety jsem na Fleru začínala pod nickem tmarcela . Svého čas
Okomentovat
Další informace

Po okolí

Jak jsem nakousla minule, začátek léta nebyl úplně dle mých představ. Se zády jsem marodila více jak dva měsíce! Prvních pár týdnů jsem se nezmohla na nic jiného než na polohu vleže a spánek. Když byly děti ve škole, já spala. Zadýchala jsem se už při přechodu po bytě. Po třech týdnech se mi začalo dělat líp, ale pořádně jsem neuseděla. Měla jsem výčitky, že nic nedělám, že mi doma práce stojí... Ale když jsem se do něčeho pustila, zdravotní stav mi to nedovolil. Na začátku července mi bylo nejlíp při chůzi. Zkusila jsem tedy naplánovat alespoň nějaké pěší výlety... Rozhledna Maruška Dvoupatrová dřevěná rozhledna ve valašském stylu byla veřejnosti zpřístupněna v roce 2014. Slouží také jako stanoviště Českého hydrometeorologického ústavu. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 12 metrů se před vámi rozprostře panorama Hostýnských a Vizovických vrchů, Javorníků nebo Moravskoslezských Karpat. Jurkovičova rozhledna Jméno rozhledna získala podle slovenského architekta Dušana Sámo Jurkoviče, který v
Okomentovat
Další informace

Náročné prázdniny

Letošní prázdniny mi začaly už na začátku června. Nějak jsem se snažila vyjít všem vstříc, dělat první poslední, nedokázala jsem říct ne, k tomu všemu nahromaděný stres za posledních několik měsíců a pak... Jednu neděli mi nebylo dobře. Jako bych byla po túře a večírku zároveň. Proležela jsem odpoledne s tím, že uvidím, jak mi bude další den a začnu to řešit. V pondělí se mi špatně i vstávalo, sotva jsem se oblékla... akorát jsem dětem přidělávala starosti. Ale byly zlaté a se vším mi pomohly. Jen jsem jim řekla, že pokud to nerozchodím, zůstanu doma. Při chůzi to vypadalo, že je vše v pořádku. I v práci se to dalo, jen jsem pak odpoledne byla děsně unavená. A v noci mi byla zima. V úterý už bylo všechno špatně. Z postele jsem nedokázala vstát. Když se mi to konečně povedlo, vypověděly mi službu nohy. "Je fakt zle," říkala jsem si a volala o pomoc mamce (zdravotní sestře). Chvíli to vypadalo na sanitku, ale nakonec s vypětím všech sil jsme se "nějak" přesunuly do ne
Okomentovat
Další informace