Přeskočit na hlavní obsah

Jak přežít otázky?

Všechno začíná a končí... otázkou!


Přibližně od tří let jsou na denním pořádku nekonečné rozhovory, kdy nikdy nemáte poslední slovo. Je jedno o čem mluvíte... Vždy, když si myslíte, že je konec (věty, monologu), se ten malý človíček nadechne a už asi po šestnácté se zeptá: "A proč?!"
Jsou dny, kdy se mi chce tlouct hlavou do zdi, protože to opravdu vypadá na nekonečný příběh. A s přibývajícími roky holky pokládají otázky čím dál záludnější... Ale i bez otázek je to někdy náročné. Zvlášť když jsou obě děsně ukecané (no po mně teda ne :)

Leden 2012
Klárka (dva a půl roku): "Potřebuju do vany, pánové!"

Červenec 2012
Klárka (téměř tři roky): "Babičko, proč si dáváš pásek?"
Babi: "Aby mi nespadly kalhoty."
Klárka: "Na cestu?"

Únor 2013
Klárka (tři a půl roku)
Táta: "Klári, není ti zima?"
Klárka: "Ne, jsem teplá jak řepa!"

Když jsem chodila do školy, byla u nás doma první otázka po příchodu domů: "Co bylo ve škole?" Nenáviděla jsem ji. Nejvíc ty dny, když jsem dostala blbou známku.

O dvacet let později se ptám témeř na to samé holek, když jdeme ze školky...
Máma: "Co bylo ve školce?"
Holky: "Nic!"
Máma: "A co dobrého jste měly k obědu?"
Holky: "Já nevím, přečti si jídelní lístek."

Po prázdninách jde Klárka do školy a už teď je mi jasné, že historie se bude opakovat. Že i já budu denně pokládat ty blbé otázky... a vidím i Klárčin protáhlý obličej, když mi na ně bude "muset" denně odpovídat :)


Když jste s někým, koho máte opravdu rád/a dostatečně dlouho, začne se okolí ptát:
"A kdy bude svatba?"
Až jim všem "vysvětlíte", že nemáte na svatbu čas, peníze nebo prostě chuť, že vám vyhovuje "žít na psí knížku", je tu další "fáze":
"A co děti? Plánujete? A kdy?"
A když už jste teda těhotná, jsou tu další otázky...
"V kolikátém jsi týdnu? Kdy máš termín? A víš pohlaví? Jo? A už máte vybrané jméno?" Nejhorší je, že porodem to neskončí! Sotva se z něj "oklepete", jsou tu zvědavci zas!
"A kdy malé/mu pořídíte sourozence?"
A situace se opakuje:
"V kolikátém jsi týdnu? Kdy máš termín? A víš pohlaví? Jo? A už máte vybrané jméno?"
...a po druhém dítěti bych mohla skončit, ale my jsme okolí trochu "převezli" a pořídili si i třetí :) Tady se situace trochu změnila. Už se nikdo na nic neptá! Jako by se nic nedělo! A najednou zjistíte, že vám ty otázky docela chybí.
Po příchodu domů z porodnice se najdou odvážlivci, kteří se zeptají:
"A plánujete i čtvrté?" A zase vysvětlování... Máme malý byt (i když 4+1) a už tak velké auto bychom museli vyměnit za minibus...
A jsme opět na začátku:
"Tak to už teď můžete udělat tu svatbu, ne?"


Život je jeden velký nekonečný příběh a situace, které se dějí, se neustále, více méně, opakují. Takže... otázky se přežít dají (ostatně jako téměř všechno), ale stojí to spoustu energie... a někdy i nervů :)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Nákres aneb Kabelka na přání

Čas od času mi napíše zákaznice, že by chtěla kabelku, kterou nemám v nabídce. Zůstane tvar, rozměr a pak... mám před sebou seznam požadavků a přání, co by kabelka měla a neměla mít... Cena se odvíjí podle obtížnosti, ale vesměs vždycky tak nějak vychází jako ty, co šiju běžně.
Po Vánocích se mi takové kabelky/tašky sešly tři. Ta nejobtížnější z nich je téměř hotová. Přišel mi nákres na čtverečkovaném papíře, s rozměry a barvami. Nejhorší bylo ve vodách internetu najít ten správný materiál.

Pak nákres přenést do střihu a vymyslet technický postup tak, aby šití bylo co nejjednodušší... No, s šitím předního dílu jsem si hrála celý den. Myslím, že to nakonec nedopadlo vůbec zle. Ale mít tuto kabelku ve stálé nabídce, musela bych zvýšit cenu.

Dnes mám před sebou už jen podšívku, nafotit, zabalit a odeslat.

Do konce týdne ještě musím zvládnou další dvě kabelky na přání. Jedna bude jednoduchá, černá, čtvercová a ta druhá z kočárkoviny pro čerstvou maminku. Každá taková kabelka či taška je pro mě…

Květen aneb Jedeme na doraz!

Poslední dubnový týden i víkend za námi! Příroda zezelenala, venkovní teplota stoupá hodně nad 20°C! Žádné jaro, skočili jsme rovnou do léta. Uvidíme, jak dlouho vydrží...
  *** Když není práce na zahrádce, Davča si poradí i na balkóně. Se sbíječkou!
 *** V půlce týdne jsem měla pracovní schůzku. A to na téma - maskot pro Zásobování teplem Vsetín! No, to ještě bude akce :) Motiv je daný (už díky maskotovi, kterého jsem šila na podzim), teď už mám jen čtrnáct dní na to, abych z "polštáře" vytvořila "něco", co se bude dát oblíknout na dny otevřených dveří a podobné akce.

 *** Krásné sobotní počasí nás "vyhnalo" na kopec. Na to, že bydlíme na největším sídlišti, máme do přírody pár metrů... A Vsetín pak jako na dlani :)

Největší radost pak mají samozřejmě děti. Zalezou do lesíka a staví domečky z větví, vytváří umělá ohniště a za žádnou cenu nechtějí jít dál. A to jsme tak s bídou v půlce :)

Ale na blbosti je vždycky dost času :)


 *** A konec týdne opět na soutěži. Mi…