Přeskočit na hlavní obsah

Jak jsem strávila týden...

Čím déle jsou prázdniny, tím víc je všeho... Únavy, práce i plánů :)

Pondělí.
Příprava na podzim začíná! Konečně mi dorazily softshelly na bundy pro děti. Bylo těžké vybrat, protože už ani "sofshellky" nemusí být jednobarevné ale klidně i s potiskem... Jenže těch vzorů je obrovské množství. Kdybych měla nakupovat zase, vybrala bych další. Ale to přece nejde. Budu ráda, když zvládnu ušít tyto kousky :)


Odpoledne jsme vyrazili ven - k babi a dědovi na zahradu. Holky jsou nadšené - celou cestu se předjíždějí na kolobkách. Davídek v kočáře okusuje jabko. Než dorazíme do cíle, 90 % má v žaludku, zbytek na bílém! límečkovém tričku. Večer zjišťuju, že to nejde vyprat. Ničím!
Na zahradě Davík ožívá. To když "zmerčí" konve plné vody. Nezajímají ho hračky, pískoviště, odrážedlo... Přemýšlí, jak by rychle a nepozorovaně zdrhnul. Chytám ho, až když má ruce až po podpaží ponořené do vody. Je celý mokrý, ale má neuvěřitelnou radost!
TY děti tu vodu mají tak nějak v krvi... Agátka dělala to samé... :) a dokonce ve stejných tepláčkách...


Úterý.
Nejlepší jsou stejně letní večery. Ta hra barev a... a tak. Cvrčci cvrkají jak v Chorvatsku a když trošku zapší, máme tu i ten vlhký vzduch :)



Středa.
Holkám je naprosto jedno, jestli je hic nebo padají trakaře. Doma prostě být nechtějí, protože to je přece děsná "núúúdááá". A tak, i kdybychom měli obejít jen barák, musíme ven. Třeba parkem na zmrzku... Sem tam nějaká zastávka na focení...


Akorát vyfotit "selfie" tak, abych se tam vešla s holkama i Davíkem v kočárku je nemožné. Mám moc krátkou ruku nebo málo širokoúhlý foťák.


Takže jsem to fotila dvakrát... Jednou já s holkama a pak holky s Davim.


Čtvrtek (stejně jako úterý).
...trávily holky na chalupě s dědou a babi. Já se pustila do šicí práce. Jen jsem si toho nabrala nějak víc, než jsem byla schopná do pátku stihnout. Jj, můj pracovní týden trvá čtyři dny. Pátek mám vyhrazený na "domácí" práce nebo předávky hotových objednávek. V pondělí jsem si naplánovala ušít čtyři kabelky a bio oblečky pro začínající firmu. Ve středu jsem cítila, že začínám být pomalejší a ve čtvrtek jsem odpadla. Fyzicky jsem byla úplně KO a po dlouhé době se mi při pohledu na stroj sevřel žaludek... Práci jsem dokončila jen z poloviny...

Pátek.
Den ve znamení výjezdu popelářů do terénu :) Podědili jsme super auto a asi dvacet mini popelnic a vzhledem k tomu, že doma máme čím dál míň místa, vyvezli jsme jej z města. To pak člověk o dětech ani neví...

...a na blbiny je taky čas.

Sobota.
Kreslení na papír je málo tvůrčí... Nejlepší je kreslit na sebe - člověk jako umělecké dílo :)


Neděle.
Konečně jsem dodělala čtvrtou kabelku. Ulevilo se mi. Dnes jen odeslat balíky a můžu se pustit do další práce. Ale musím trochu zvolnit. Tak le jako mi bylo minulý týden... to už nechci. Takže teď opravdu nasadím "letní tempo".
A kdybyste mi někdo chtěli udělat radost, tak tady je jeden nápad:


A ještě na závěr...
 

Jinak přeju krásný poslední červencový týden.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jsem zpět!

Jeden by neřekl , jak ten čas letí... Vše si uvědomíme až zpětně. Stejně jako já... Za těch téměř pět let, co jsem nenapsala ani písmenko, jsem: - stihla nastoupit do práce (administrativa) - nejmladší syn nastoupil do školky (letos šel již do 3. třídy) - prostřední dcera do 1. třídy (teď je z ní šesťačka) - nejstarší dcera do 3. třídy (ode dneška osmačka) - se stihla vdát (a vůbec ta svatba nevypadala tak, jak jsem si plánovala ) - se stihla rozvést (a vůbec to nebylo jednoduché) - patřila k těm, kteří šili roušky (a byla jsem za rebela a nechtěla je nosit) - zažila tak trochu šikanu na pracovišti - si našla novou (tvůrčí) práci - se začala vracet k šití Tak se pohodlně posaďte, dejte si kávu, protože... Cesta zpátky do minulosti (pomocí prokliků) právě začíná... Šití se věnuju 25 let . Roky ve škole (oděvní průmyslovka a VOŠ textilní), pár let praxe v oděvních firmách a nakonec spousta let šití z domu a na zakázku. Před 14 lety jsem na Fleru začínala pod nickem tmarcela . Svého čas

Po okolí

Jak jsem nakousla minule, začátek léta nebyl úplně dle mých představ. Se zády jsem marodila více jak dva měsíce! Prvních pár týdnů jsem se nezmohla na nic jiného než na polohu vleže a spánek. Když byly děti ve škole, já spala. Zadýchala jsem se už při přechodu po bytě. Po třech týdnech se mi začalo dělat líp, ale pořádně jsem neuseděla. Měla jsem výčitky, že nic nedělám, že mi doma práce stojí... Ale když jsem se do něčeho pustila, zdravotní stav mi to nedovolil. Na začátku července mi bylo nejlíp při chůzi. Zkusila jsem tedy naplánovat alespoň nějaké pěší výlety... Rozhledna Maruška Dvoupatrová dřevěná rozhledna ve valašském stylu byla veřejnosti zpřístupněna v roce 2014. Slouží také jako stanoviště Českého hydrometeorologického ústavu. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 12 metrů se před vámi rozprostře panorama Hostýnských a Vizovických vrchů, Javorníků nebo Moravskoslezských Karpat. Jurkovičova rozhledna Jméno rozhledna získala podle slovenského architekta Dušana Sámo Jurkoviče, který v

Náročné prázdniny

Letošní prázdniny mi začaly už na začátku června. Nějak jsem se snažila vyjít všem vstříc, dělat první poslední, nedokázala jsem říct ne, k tomu všemu nahromaděný stres za posledních několik měsíců a pak... Jednu neděli mi nebylo dobře. Jako bych byla po túře a večírku zároveň. Proležela jsem odpoledne s tím, že uvidím, jak mi bude další den a začnu to řešit. V pondělí se mi špatně i vstávalo, sotva jsem se oblékla... akorát jsem dětem přidělávala starosti. Ale byly zlaté a se vším mi pomohly. Jen jsem jim řekla, že pokud to nerozchodím, zůstanu doma. Při chůzi to vypadalo, že je vše v pořádku. I v práci se to dalo, jen jsem pak odpoledne byla děsně unavená. A v noci mi byla zima. V úterý už bylo všechno špatně. Z postele jsem nedokázala vstát. Když se mi to konečně povedlo, vypověděly mi službu nohy. "Je fakt zle," říkala jsem si a volala o pomoc mamce (zdravotní sestře). Chvíli to vypadalo na sanitku, ale nakonec s vypětím všech sil jsme se "nějak" přesunuly do ne