Přeskočit na hlavní obsah

Jak zvládnout konec?

...a jsou tu prázdniny. V srdcích některých z nás tak nějak prázdno a smutno. Mám na mysli hlavně Klárku. Konec roku měla nabitý a pak... nic.

Člověk si zvykne na prostředí, na lidi, má jakýsi každodenní režim. Před třemi lety jsme měli problém ji dostat do školky a letos mě přemlouvala, jestli tam může ještě chvíli zůstat. Domů jsme chodívali mezi posledními.


1. září. Školka na holky "čekala" ve veselých barvách...


...pak se čas přehoupne, jsou Vánoce (čekáme na sníh, který nepřichází), Velikonoce (sníh opravdu nepřišel) a jaro... Klárka má před sebou poslední dva měsíce a je na ní vidět, že je nešťastná. Zatím ji všichni uklidňujem, že je ještě spousta času si s dětmi pohrát.

...a pak se vzbudíme do posledního dne školního roku 2015/2016. Zastavit slzičky je skoro nemožné. Ráno je to ještě docela dobré, ale odpoledne si Klárka sedne před svou skříňku, nechce odejít a pláče. Nepomáhá nic. Milá slova ani výhružky.

Poprvé padnou slova, že se do školy netěší. No, je na čase vymyslet plán, jak to změnit. Domlouváme se na první prázdninový den a že půjdeme vybírat aktovku. To mám pocit, že se jí na chvíli i rozsvítí očka.

...ale večer opět pláče a slyším slova jako: "Už nikdy si tam nebudu hrát. Už nebudu pomáhat paní kuchařce. Už nikdy nepůjdu do školky!"

Co na to říct. Plakala jsem taky. Uzavírá se nám všem první kapitola - Školka. Je před námi druhá. Všichni víme, jak se bude jmenovat, jen neznáme obsah. Věřím, že to bude stejně fajn...

Takže: "Ahoj prázdniny!"



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Prázdniny aneb Týden první

První den prázdnin a už od rána je potřeba zapojit je do práce :) Pěkně od půl deváté. A obíráme rybíz kuličku po kuličce, ať máme z čeho péct buchty :) Nakonec z toho máme dvacet "porcí", takže vystaráno...

*** Při úterní projížďce na koloběžkách si Agi, aniž bychom to tušili, uhnala úžeh. Středeční procházka k Bečvě a "kamenným sochám" tedy nakonec úplně nedopadla, ale než se úžeh projevil, myslím, že jsme si to užili.

A dokonce si děti oblíkly oblečky vyloženě hodící se na takovou "akci"...
A póza nakonec...

*** Čtvrtek Agi proležela s teplotama, tak jsme se pustili do úpravy balkónu. Počasí jako malované, takže jsme se na zaskleném balkóně málem uvařili... Ale - podlaha je hotová a konečně mám pěkné místečko na focení. I v zimě!

 *** V pátek po delší době zapršelo, ale nikomu to nevadilo :)

Prázdniny aneb Týden pátý

Kdy je ten správný čas? Na co?
- kdy nechat děti samotné bez rodičů - kdy je pustit ze školy samotné domů - kdy je poslat na prázdniny s prarodiči na chatu - kdy jim zaplatit pobytový tábor
Proč to řeším? Protože když jsme včera odjížděli z chaty s prázdným autem, nebylo mi nejlíp. Klárka celou dobu pofňukávala, že chce jet domů. Kdy je to "vydírání" ze strany dítěte a kdy je v tom vážný důvod? Jsem bezradná a docela mě to trápí. Ano, jsem tu pro děti, ale taky jsem ráda sama se sebou. Kde je ta "zlatá střední cesta"?
Máme tři děti, ale v tomto pořád tápu. Věřím, že vše, co dělám, dělám správně... Ale pak přijde jedna věc, která mě totálně vykolejí a já... nevím.