Přeskočit na hlavní obsah

Jak si splnit sny?

V každém období svého (zatím poměrně krátkého) života jsem měla sen. Tajné přání...

Když mi bylo deset, strašně moc jsem si přála pejska. Dokonce tak moc, že jsme mu se sestrou vytvořily v pokojíčku pelíšek, že třeba "zlomíme" rodiče a přemlouvání bude snazší. Nezabralo to. Po několika týdnech zakopávání o pelech u dveří jsme to vzdaly a uklidily ho.

Když mi bylo třináct, chtěla jsem, aby si mě začal všímat "ten kluk z tábora". Byl z vedlejšího města. Byla jsem nejšťastnější, když mi poslal dopis. Pak druhý, třetí... Asi tři roky jsme si psali.

Když mi bylo patnáct, bylo mým snem dostat se na oděvní průmyslovku. Po Vánocích jsem jela na talentovky a... vzali mě. V září jsem si zabalila a na čtyři roky se odstěhovala na intr. Na Vsetín jsem se vracela jen na víkendy a prázdniny.

Když mi bylo devatenáct, měla jsem po maturitě a nevěděla jsem, co dál. Zkusila jsem talentovky na VOŠ textilní v Brně a... ono to vyšlo. Tři roky jsem bydlela v Brně a Brno si zamilovala. V tom stejném období jsem měla sen, že tam po škole zůstanu, najdu si práci, muže... Po škole bylo všechno jinak a já se ještě ráda vracela na Valašsko.

S nástupem do práce začal skutečný život... a mým snem se stala velká rodina. A to jsem si postupně plnila...
2009 - srpen - Klárka.
2012 - květen - Agátka.
2015 - duben - Davídek.

Ne vždy je to jednoduché. Někdy je doma až moc plno. Ticho tady není ani když děti spí. Ale je to úžasný pocit být mámou!
Vlastně díky dětem jsem si začala plnit další sen - sen o vlastní firmě, látkách, originálních kabelkách a oblečení. Kabelky fungují od jara 2010, na podzim 2015 se k nim postupně začaly přidávat drobnosti pro děti. Zatím je to "jen" relax, "únik" od reality, ale věřím, že jednou to bude má "hlavní" práce, kdy si sama určím svou pracovní dobu.

Ve svých dvaatřiceti mám před sebou už jen dva sny... (nepočítám ty "nehmatatelné" - lásku, štěstí, zdraví). Sním o domě s velkou zahradou. Daleko od lidí, ale přitom blízko do města, do lesa i k potoku :)

A ten druhý... Venkovní svatba v "converskách", kde všechno voní po hortenzii, pivoňkách a levanduli :)

 zdroj: pinterest.com

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Prázdniny aneb Týden první

První den prázdnin a už od rána je potřeba zapojit je do práce :) Pěkně od půl deváté. A obíráme rybíz kuličku po kuličce, ať máme z čeho péct buchty :) Nakonec z toho máme dvacet "porcí", takže vystaráno...

*** Při úterní projížďce na koloběžkách si Agi, aniž bychom to tušili, uhnala úžeh. Středeční procházka k Bečvě a "kamenným sochám" tedy nakonec úplně nedopadla, ale než se úžeh projevil, myslím, že jsme si to užili.

A dokonce si děti oblíkly oblečky vyloženě hodící se na takovou "akci"...
A póza nakonec...

*** Čtvrtek Agi proležela s teplotama, tak jsme se pustili do úpravy balkónu. Počasí jako malované, takže jsme se na zaskleném balkóně málem uvařili... Ale - podlaha je hotová a konečně mám pěkné místečko na focení. I v zimě!

 *** V pátek po delší době zapršelo, ale nikomu to nevadilo :)

Nákres aneb Kabelka na přání

Čas od času mi napíše zákaznice, že by chtěla kabelku, kterou nemám v nabídce. Zůstane tvar, rozměr a pak... mám před sebou seznam požadavků a přání, co by kabelka měla a neměla mít... Cena se odvíjí podle obtížnosti, ale vesměs vždycky tak nějak vychází jako ty, co šiju běžně.
Po Vánocích se mi takové kabelky/tašky sešly tři. Ta nejobtížnější z nich je téměř hotová. Přišel mi nákres na čtverečkovaném papíře, s rozměry a barvami. Nejhorší bylo ve vodách internetu najít ten správný materiál.

Pak nákres přenést do střihu a vymyslet technický postup tak, aby šití bylo co nejjednodušší... No, s šitím předního dílu jsem si hrála celý den. Myslím, že to nakonec nedopadlo vůbec zle. Ale mít tuto kabelku ve stálé nabídce, musela bych zvýšit cenu.

Dnes mám před sebou už jen podšívku, nafotit, zabalit a odeslat.

Do konce týdne ještě musím zvládnou další dvě kabelky na přání. Jedna bude jednoduchá, černá, čtvercová a ta druhá z kočárkoviny pro čerstvou maminku. Každá taková kabelka či taška je pro mě…