Přeskočit na hlavní obsah

Sny

Chtěla bych navázat na blog z minulého týdne... Řešila jsem tady přání naší téměř pětileté dcery - jít na karneval za čajový pytlík... S Agátkou jsme to nakonec opravdu dotáhly do konce!

Skočila jsem do sklepa, našla jsem třicet let stará prostěradla (vybrala jsem to nejbělejší), vyvařila, našla střih, ušila a obarvila...
Celý ten "proces" byl tak nějak příjemný, pohodový a rychlý - stačila jedna "noční směna" u šicího stroje a jedno dopoledne s barvou na textil. Tak strašně moc si to přála, že jsem ji nechtěla zklamat. A ta radost pak, když "čajové" šatečky doplněné o bílou čepici s logem čaje uviděla - pohled k nezaplacení!

V ten okamžik jsem si uvědomila, že přesně toto jsou ty chvíle, na které budem s láskou vzpomínat i za pár let. Jsem ráda, že šla svou cestou originality a nezapadla v davu princezen. Dětské sny bychom měli plnit. Zvlášť teď, dokud to jde a splnitelné jsou. Za pár let to bude jistě složitější... 

Ve středu, když jsme dorazily do školky a ustrojila jsem Agi do kostýmu. Byla jsem pyšná! Ano, i na sebe, že jsem to vládla, že jsem ji dokázala splnit přání, že jsem ji nezklamala výmluvami..., ale hlavně na ni! Dokázala se prosadit, spolužáky usadit a paní učitelky odbourat.



Třetího března čeká karneval Klárku ve škole. Po různých variantách skončila u Leontýnky z filmu Ať žijí duchové. Klárka je v tomto trošku jiná. Myslím, že má strach být "středem pozornosti", takže k princeznovskému kostýmu směřovala. Každopádně Leontýnka je přece jen trošku o něčem jiném :) A tak uvidíme... Jsou to skoro svatební šaty a jedny už jsem holkám šila.

 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Prázdniny aneb Týden první

První den prázdnin a už od rána je potřeba zapojit je do práce :) Pěkně od půl deváté. A obíráme rybíz kuličku po kuličce, ať máme z čeho péct buchty :) Nakonec z toho máme dvacet "porcí", takže vystaráno...

*** Při úterní projížďce na koloběžkách si Agi, aniž bychom to tušili, uhnala úžeh. Středeční procházka k Bečvě a "kamenným sochám" tedy nakonec úplně nedopadla, ale než se úžeh projevil, myslím, že jsme si to užili.

A dokonce si děti oblíkly oblečky vyloženě hodící se na takovou "akci"...
A póza nakonec...

*** Čtvrtek Agi proležela s teplotama, tak jsme se pustili do úpravy balkónu. Počasí jako malované, takže jsme se na zaskleném balkóně málem uvařili... Ale - podlaha je hotová a konečně mám pěkné místečko na focení. I v zimě!

 *** V pátek po delší době zapršelo, ale nikomu to nevadilo :)

Prázdniny aneb Týden pátý

Kdy je ten správný čas? Na co?
- kdy nechat děti samotné bez rodičů - kdy je pustit ze školy samotné domů - kdy je poslat na prázdniny s prarodiči na chatu - kdy jim zaplatit pobytový tábor
Proč to řeším? Protože když jsme včera odjížděli z chaty s prázdným autem, nebylo mi nejlíp. Klárka celou dobu pofňukávala, že chce jet domů. Kdy je to "vydírání" ze strany dítěte a kdy je v tom vážný důvod? Jsem bezradná a docela mě to trápí. Ano, jsem tu pro děti, ale taky jsem ráda sama se sebou. Kde je ta "zlatá střední cesta"?
Máme tři děti, ale v tomto pořád tápu. Věřím, že vše, co dělám, dělám správně... Ale pak přijde jedna věc, která mě totálně vykolejí a já... nevím.