Přeskočit na hlavní obsah

Věčnost

aneb Jak jsem si šila softshellku.

Nečekejte žádný postup šití nebo snad naučné video. Jde "jen" o blog na téma, jaká jsem "brzda" co se týká šití na mě samotnou...

Když jsem si před lety řekla, že bych si mohla, po všech těch kabelkách, taky ušít něco na sebe, netušila jsem, že to bude trvat TAK dlouho. Softshellová metráž byla v "plenkách", takže se skládalo více švadlenek-šikulek, abychom udělaly hromadnou objednávku a vyplatilo se nám to.
Měla jsem jasnou představu barev (červená a černá) - ke svým zimním botám, které jsem do té doby nosila málo právě kvůli tomu, že jsem k nim neměla bundu. Střih jsem měla taky vymyšlený...
Pustila jsem se do práce, všechno nastříhala... Softshell, vatelín, podšívku (prošev s vatelínem) - prostě hromada materiálu. Začala jsem od toho nejtěžšího (nejen váhově) - kapuce a zapínání, pak sešití náramenic a pak... jsem bundu odložila a vrátila jsem se k ní až letos v lednu! Přibližně tak po čtyřech! letech. Proč mi to tak dlouho trvalo...?

To máte tak:
- materiál jsem kupovala někdy v roce 2012, asi tak půl roku po porodu Agátky. Pak mi rok ležel jen tak...
- na podzim 2013 jsem ještě neměla zhubnutá těhotenská kila. Během těhotenství jsem nabrala 20 kg a dolů to šlo hooodně pomalu. Rychleji teda než po prvním porodu, ale i tak. I když - možná to byla jen moje "výmluva", protože se mi do šití prostě nechtělo.
- o další rok později (2014) jsem byla opět těhotná, takže jsem se nechtěla pouštět do "zbytečné" práce. Někteří mi předpovídali, že už na svou váhu nezhubnu...
- sezona 2015/2016 - zima byla docela mírná a když už byl mráz, tak jsme doma zápasili s neštovicema.
- začátek roku 2017 jsem "konečně" neměla do čeho píchnout, tak jsem oprášila (a to doslova!) rozešitý kabátek, mrkla jsem na něj, jak to vypadá a zjistila jsem, že to nejhorší už jsem zvládla před lety!
Sedla jsem ke stroji a během pár hodin bylo hotovo! A na to jsem čekala několik let! S výsledkem jsem DOCELA spokojená. Spoustu věcí bych dělala jinak.

Příště bych určitě:
- neprošívala kontrastní nití - už tak je bunda dvoubarevná a teď ještě to prošití... A to nemluvím o sem tam uskočeném stehu.
- neudělala špičatou kapuci
- nedávala tolik vrstev! 
1. na šití strašně těžké
2. na šití strašně objemné - nejen, že se mi bunda nechtěla vejít pod stroj, ale nevešla se ani na stůl!
3. i v -10 °C po mně tekly čůrky (a to jsem měla pod bundou jen triko s krátkým a dlouhým rukávem!)

A jaký je závěr? Že jdu do toho znova!
Do stejného střihu, do stejné veliosti, do stejného materiálu (jen v jiné barvě), s klasickou kapucí a hlavně - bez podšívky! Třeba mi to už nebude trvat tak dlouho...


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Kroměříž

Je léto. Prázdniny. Čas dovolených a výletů. Vzhledem k tomu, že v nejbližších málo týdnech plánujeme "nafouknout" pokojíček z místnosti pro dvě holky na místnost pro dvě holky a kluka, tak se žádná dovolená u moře nekoná :)
První prázdninový týden jsme si udělali výlet do Kroměříže. Měla jsem trochu obavu. Ono, ukočírovat cca hodinu a půl tři děti v autě bez újmy na zdraví obou rodičů, není vždy "procházka růžovým sadem". Každý má svou hlavu a každý si chce prosadit "to svoje". Jediná hudba, na které se shodnou, je soundtrack z filmu Ať žijí duchové nebo mluvené slovo Svěrákovo - Po strništi bos. Takže aspoň tímto je vystaráno.
Tento prázdninový blog berte třeba jako tip kam na výlet...
Vyjížděli jsme ze Vsetína směrem na Troják-Tesák. Nic moc pro slabší žaludky. Však jen co jsme na ten kopec vyjeli, tak už jsme stavěli. Naštěstí "bez ztráty kytičky" :) Bystřice pod Hostýnem mě překvapila svou "velikostí"... Vlastně až teď jsem si "v…

Nákres aneb Kabelka na přání

Čas od času mi napíše zákaznice, že by chtěla kabelku, kterou nemám v nabídce. Zůstane tvar, rozměr a pak... mám před sebou seznam požadavků a přání, co by kabelka měla a neměla mít... Cena se odvíjí podle obtížnosti, ale vesměs vždycky tak nějak vychází jako ty, co šiju běžně.
Po Vánocích se mi takové kabelky/tašky sešly tři. Ta nejobtížnější z nich je téměř hotová. Přišel mi nákres na čtverečkovaném papíře, s rozměry a barvami. Nejhorší bylo ve vodách internetu najít ten správný materiál.

Pak nákres přenést do střihu a vymyslet technický postup tak, aby šití bylo co nejjednodušší... No, s šitím předního dílu jsem si hrála celý den. Myslím, že to nakonec nedopadlo vůbec zle. Ale mít tuto kabelku ve stálé nabídce, musela bych zvýšit cenu.

Dnes mám před sebou už jen podšívku, nafotit, zabalit a odeslat.

Do konce týdne ještě musím zvládnou další dvě kabelky na přání. Jedna bude jednoduchá, černá, čtvercová a ta druhá z kočárkoviny pro čerstvou maminku. Každá taková kabelka či taška je pro mě…