Přeskočit na hlavní obsah

Věčnost

aneb Jak jsem si šila softshellku.

Nečekejte žádný postup šití nebo snad naučné video. Jde "jen" o blog na téma, jaká jsem "brzda" co se týká šití na mě samotnou...

Když jsem si před lety řekla, že bych si mohla, po všech těch kabelkách, taky ušít něco na sebe, netušila jsem, že to bude trvat TAK dlouho. Softshellová metráž byla v "plenkách", takže se skládalo více švadlenek-šikulek, abychom udělaly hromadnou objednávku a vyplatilo se nám to.
Měla jsem jasnou představu barev (červená a černá) - ke svým zimním botám, které jsem do té doby nosila málo právě kvůli tomu, že jsem k nim neměla bundu. Střih jsem měla taky vymyšlený...
Pustila jsem se do práce, všechno nastříhala... Softshell, vatelín, podšívku (prošev s vatelínem) - prostě hromada materiálu. Začala jsem od toho nejtěžšího (nejen váhově) - kapuce a zapínání, pak sešití náramenic a pak... jsem bundu odložila a vrátila jsem se k ní až letos v lednu! Přibližně tak po čtyřech! letech. Proč mi to tak dlouho trvalo...?

To máte tak:
- materiál jsem kupovala někdy v roce 2012, asi tak půl roku po porodu Agátky. Pak mi rok ležel jen tak...
- na podzim 2013 jsem ještě neměla zhubnutá těhotenská kila. Během těhotenství jsem nabrala 20 kg a dolů to šlo hooodně pomalu. Rychleji teda než po prvním porodu, ale i tak. I když - možná to byla jen moje "výmluva", protože se mi do šití prostě nechtělo.
- o další rok později (2014) jsem byla opět těhotná, takže jsem se nechtěla pouštět do "zbytečné" práce. Někteří mi předpovídali, že už na svou váhu nezhubnu...
- sezona 2015/2016 - zima byla docela mírná a když už byl mráz, tak jsme doma zápasili s neštovicema.
- začátek roku 2017 jsem "konečně" neměla do čeho píchnout, tak jsem oprášila (a to doslova!) rozešitý kabátek, mrkla jsem na něj, jak to vypadá a zjistila jsem, že to nejhorší už jsem zvládla před lety!
Sedla jsem ke stroji a během pár hodin bylo hotovo! A na to jsem čekala několik let! S výsledkem jsem DOCELA spokojená. Spoustu věcí bych dělala jinak.

Příště bych určitě:
- neprošívala kontrastní nití - už tak je bunda dvoubarevná a teď ještě to prošití... A to nemluvím o sem tam uskočeném stehu.
- neudělala špičatou kapuci
- nedávala tolik vrstev! 
1. na šití strašně těžké
2. na šití strašně objemné - nejen, že se mi bunda nechtěla vejít pod stroj, ale nevešla se ani na stůl!
3. i v -10 °C po mně tekly čůrky (a to jsem měla pod bundou jen triko s krátkým a dlouhým rukávem!)

A jaký je závěr? Že jdu do toho znova!
Do stejného střihu, do stejné veliosti, do stejného materiálu (jen v jiné barvě), s klasickou kapucí a hlavně - bez podšívky! Třeba mi to už nebude trvat tak dlouho...


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jsem zpět!

Jeden by neřekl , jak ten čas letí... Vše si uvědomíme až zpětně. Stejně jako já... Za těch téměř pět let, co jsem nenapsala ani písmenko, jsem: - stihla nastoupit do práce (administrativa) - nejmladší syn nastoupil do školky (letos šel již do 3. třídy) - prostřední dcera do 1. třídy (teď je z ní šesťačka) - nejstarší dcera do 3. třídy (ode dneška osmačka) - se stihla vdát (a vůbec ta svatba nevypadala tak, jak jsem si plánovala ) - se stihla rozvést (a vůbec to nebylo jednoduché) - patřila k těm, kteří šili roušky (a byla jsem za rebela a nechtěla je nosit) - zažila tak trochu šikanu na pracovišti - si našla novou (tvůrčí) práci - se začala vracet k šití Tak se pohodlně posaďte, dejte si kávu, protože... Cesta zpátky do minulosti (pomocí prokliků) právě začíná... Šití se věnuju 25 let . Roky ve škole (oděvní průmyslovka a VOŠ textilní), pár let praxe v oděvních firmách a nakonec spousta let šití z domu a na zakázku. Před 14 lety jsem na Fleru začínala pod nickem tmarcela . Svého čas

Po okolí

Jak jsem nakousla minule, začátek léta nebyl úplně dle mých představ. Se zády jsem marodila více jak dva měsíce! Prvních pár týdnů jsem se nezmohla na nic jiného než na polohu vleže a spánek. Když byly děti ve škole, já spala. Zadýchala jsem se už při přechodu po bytě. Po třech týdnech se mi začalo dělat líp, ale pořádně jsem neuseděla. Měla jsem výčitky, že nic nedělám, že mi doma práce stojí... Ale když jsem se do něčeho pustila, zdravotní stav mi to nedovolil. Na začátku července mi bylo nejlíp při chůzi. Zkusila jsem tedy naplánovat alespoň nějaké pěší výlety... Rozhledna Maruška Dvoupatrová dřevěná rozhledna ve valašském stylu byla veřejnosti zpřístupněna v roce 2014. Slouží také jako stanoviště Českého hydrometeorologického ústavu. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 12 metrů se před vámi rozprostře panorama Hostýnských a Vizovických vrchů, Javorníků nebo Moravskoslezských Karpat. Jurkovičova rozhledna Jméno rozhledna získala podle slovenského architekta Dušana Sámo Jurkoviče, který v

Náročné prázdniny

Letošní prázdniny mi začaly už na začátku června. Nějak jsem se snažila vyjít všem vstříc, dělat první poslední, nedokázala jsem říct ne, k tomu všemu nahromaděný stres za posledních několik měsíců a pak... Jednu neděli mi nebylo dobře. Jako bych byla po túře a večírku zároveň. Proležela jsem odpoledne s tím, že uvidím, jak mi bude další den a začnu to řešit. V pondělí se mi špatně i vstávalo, sotva jsem se oblékla... akorát jsem dětem přidělávala starosti. Ale byly zlaté a se vším mi pomohly. Jen jsem jim řekla, že pokud to nerozchodím, zůstanu doma. Při chůzi to vypadalo, že je vše v pořádku. I v práci se to dalo, jen jsem pak odpoledne byla děsně unavená. A v noci mi byla zima. V úterý už bylo všechno špatně. Z postele jsem nedokázala vstát. Když se mi to konečně povedlo, vypověděly mi službu nohy. "Je fakt zle," říkala jsem si a volala o pomoc mamce (zdravotní sestře). Chvíli to vypadalo na sanitku, ale nakonec s vypětím všech sil jsme se "nějak" přesunuly do ne