Tý-deník návrhářky

Na podzimu mám ráda víkendy. To se dá alespoň něco stihnout. Přes týden je od tmy do tmy člověk v práci/ve škole, jen o sobotě a neděli mám pocit, že je mezitím i světlo. A to říkám i přes to, že mou hlavní náplní je stále rodičovská dovolená... Nejlepší víkendy jsou ty, které proprší. Ono totiž když neprší, tak to děti láká ven a je jim jedno jestli je mlha nebo 5°C nad nulou. Když prší, je program jasný. Jak říkala Agátka v sobotu: "Dneska nikam nepůjdem, uděláme si pohodičku. Uvaříme kafe, pustíme si pohádku a bude nám fajn." A taky že jo... Jenže než tahle pohodička nastane, tak... - někdo musí nachystat snídani - někdo musí uklidit po snídani - někdo musí vařit - někdo musí zapnout pračku s oblečkama, které se teď tak nějak víc špiní - někdo musí uklidit nepořádek v obyváku, ať si máme vůbec kam sednout Takže než pohodička nastane, je to maraton a u Fimfára mi pak padá hlava. Ale jo, je to paráda. Nakonec tak moc, že se mi nechce ani nic péct a jen s...

Než jsem se sestěhovala s mužem, měla jsem strach péct cokoliv z kynutého těsta. Okolí mě strašilo, že se to často nepovede, těsto nevykyne... - ať už kvůli nízkému tlaku ovzduší nebo kvůli špatným kvasnicím. Dlouhá léta mě ta slova odrazovala, ale jednou jsem se odhodlala a pustila se do kynutí a pečení. A musím říct, že jsem fakt dobrá :) Našla jsem si techniku a buchty chutnají jako od babičky…  Když jsem chtěla péct nepečený dort (recept taktéž od babičky), říkala jsem si, že na tom přece nic není… Nic nekyne, nepeče se… Stačí spousta piškotů, spousta jablek a pudink. Vzhledem k tomu, že je podzim, tak jablek máme hafo…  Minulou sobotu jsem sedla v kuchyni ke stolu, krájela jabka, dala je vařit… Přesně jako všude píšou. Nejdřív z nich byl kompot, pak přesnídávka. Všechno šlo jako po drátkách, „vystlala“ jsem si formu piškotama, které jsem měla zalívat jablečnou hmotou s cukrem a pudinkem. Už v tomto okamžiku nade mnou „někdo“ zvedal ...

Všechno je jednou poprvé... První zub. První krok. První láska. ...a spousta dalších. Třeba - první opravdický koncert! Ty pocity jsou nepopsatelné. Pamatuju si dva velké koncerty kdysi před lety v Brně - Richard Müller a o měsíc později Chinaski. Bylo to úžasné, člověk nemůže zůstat v klidu, prostě se zapojí do davu a je jeho součástí... Jak čas plynul, sem tam jsme někam zašli nebo zajeli, ale tak nějak blíž mi byly ty menší koncerty. I na ty se vyplatilo jít! Jarek Nohavica, No Name nebo Kryštof - ať už to bylo v kulturáku pro cca 300 lidí nebo ve zlínském divadle, byla ta atmosféra neopakovatelná! Stejné "poprvé" teď zažila i naše osmiletá Klárka. K narozeninám dostala lístky na Ewu Farnou. A tak jsme v pátek vyrazily. Když jsme došly na místo, viděla jsem na ní nejdříve stopy zklamání... No, nedivila jsem se jí. Před pódiem se mačkali první fanoušci. Měla strach, že nic neuvidí. Ale pak... Byla šťastná a spokojená a hlavně - v první řadě...

Co si pamatuju, léto pro mě vždy končilo už 31. srpna. A mám to tak do teď. Jako by se v noci z posledního srpna na prvního září někde něco přeplo... Přes prázdniny jsem večer při práci na počítači na monitoru nic neviděla, jak ještě v osm, v devět svítilo slunko a teď - půl osmé a tma jako v ranci. Po jarní únavě, letnímu vyčerpání z tropickýh teplot přichází podzimní splín a zimní deprese... Ale ne, není to tak hrozné. Myslím - se mnou :) Pravda ale je, že se to počasí opravdu tak nějak "zlomilo". Jako by vědělo, že není třeba mít slunný den, když to děti stejně prosedí ve škole. Doufám ale v lepší/světlejší zítřky. Stejně jako jsme celé léto čekali na déšť, aby ochladil nás i přírodu, tak teď po propršeném víkendu věřím v slunné babí léto :) Po prázdninové odmlce vyrážíme opět do školy. Agátka měla "první" školkový den už v pátek. Ve čtvrtek lítala jak elektrická myš a chystala si věci. Sama. Pravda - už to není žádný bažant, ale dokázala mě i př...