Přeskočit na hlavní obsah

Nemehlo?

Než jsem se sestěhovala s mužem, měla jsem strach péct cokoliv z kynutého těsta. Okolí mě strašilo, že se to často nepovede, těsto nevykyne... - ať už kvůli nízkému tlaku ovzduší nebo kvůli špatným kvasnicím.

Dlouhá léta mě ta slova odrazovala, ale jednou jsem se odhodlala a pustila se do kynutí a pečení. A musím říct, že jsem fakt dobrá :) Našla jsem si techniku a buchty chutnají jako od babičky… 

Když jsem chtěla péct nepečený dort (recept taktéž od babičky), říkala jsem si, že na tom přece nic není… Nic nekyne, nepeče se… Stačí spousta piškotů, spousta jablek a pudink. Vzhledem k tomu, že je podzim, tak jablek máme hafo… 

Minulou sobotu jsem sedla v kuchyni ke stolu, krájela jabka, dala je vařit… Přesně jako všude píšou. Nejdřív z nich byl kompot, pak přesnídávka. Všechno šlo jako po drátkách, „vystlala“ jsem si formu piškotama, které jsem měla zalívat jablečnou hmotou s cukrem a pudinkem. Už v tomto okamžiku nade mnou „někdo“ zvedal výstražný prst, že tady ta pohoda končí…

Ani jeden piškot nezůstal ležet na dně. Všechny vyplavaly na povrch. Nepomáhalo ani ruční zatlačování zpátky na místo. 

No nic. Tak jak to zatuhne, obrátím dort vzhůru nohama, říkala jsem si. Všude je psáno, že stačí dát vychladit na pár hodin do ledničky. Nám tam zabíral místo přes čtyřiadvacet hodin a pořád se třepal jak sulc.

Dala jsem mu ještě pár hodin k dobru, když jsem se ho snažila zkrášlit vrstvou směsi z tvarohu, zakysané smetany, smetany ke šlehání a cukru…

Pak jsem se odhodlala… Uklidila jsem si na lince, udělala prostor, otevřela jištění dortové formy a… nevěděla jsem co dělat dřív – jestli se snažit formu rychle zase zamknout a nebo chytat přesnídávku do misek.

Po opětovném zajištění formy jsem vyhrabala tu největší mísu, co doma máme a suše jsem tam celý dort vylila.

Chuťově byl výborný (aspoň něco jsem vyladila)… Prostě - v tento okamžik byl obsah lepší než forma. A tak jsem rozdala lžičky a bagrovali jsme všichni společně :)

A stejně mi to nedá a zkusím ho znovu. Však já na to přijdu, kde je zakopaný pes ;)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Prázdniny aneb Týden první

První den prázdnin a už od rána je potřeba zapojit je do práce :) Pěkně od půl deváté. A obíráme rybíz kuličku po kuličce, ať máme z čeho péct buchty :) Nakonec z toho máme dvacet "porcí", takže vystaráno...

*** Při úterní projížďce na koloběžkách si Agi, aniž bychom to tušili, uhnala úžeh. Středeční procházka k Bečvě a "kamenným sochám" tedy nakonec úplně nedopadla, ale než se úžeh projevil, myslím, že jsme si to užili.

A dokonce si děti oblíkly oblečky vyloženě hodící se na takovou "akci"...
A póza nakonec...

*** Čtvrtek Agi proležela s teplotama, tak jsme se pustili do úpravy balkónu. Počasí jako malované, takže jsme se na zaskleném balkóně málem uvařili... Ale - podlaha je hotová a konečně mám pěkné místečko na focení. I v zimě!

 *** V pátek po delší době zapršelo, ale nikomu to nevadilo :)

Prázdniny aneb Týden pátý

Kdy je ten správný čas? Na co?
- kdy nechat děti samotné bez rodičů - kdy je pustit ze školy samotné domů - kdy je poslat na prázdniny s prarodiči na chatu - kdy jim zaplatit pobytový tábor
Proč to řeším? Protože když jsme včera odjížděli z chaty s prázdným autem, nebylo mi nejlíp. Klárka celou dobu pofňukávala, že chce jet domů. Kdy je to "vydírání" ze strany dítěte a kdy je v tom vážný důvod? Jsem bezradná a docela mě to trápí. Ano, jsem tu pro děti, ale taky jsem ráda sama se sebou. Kde je ta "zlatá střední cesta"?
Máme tři děti, ale v tomto pořád tápu. Věřím, že vše, co dělám, dělám správně... Ale pak přijde jedna věc, která mě totálně vykolejí a já... nevím.