Přeskočit na hlavní obsah

Nemehlo?

Než jsem se sestěhovala s mužem, měla jsem strach péct cokoliv z kynutého těsta. Okolí mě strašilo, že se to často nepovede, těsto nevykyne... - ať už kvůli nízkému tlaku ovzduší nebo kvůli špatným kvasnicím.

Dlouhá léta mě ta slova odrazovala, ale jednou jsem se odhodlala a pustila se do kynutí a pečení. A musím říct, že jsem fakt dobrá :) Našla jsem si techniku a buchty chutnají jako od babičky… 

Když jsem chtěla péct nepečený dort (recept taktéž od babičky), říkala jsem si, že na tom přece nic není… Nic nekyne, nepeče se… Stačí spousta piškotů, spousta jablek a pudink. Vzhledem k tomu, že je podzim, tak jablek máme hafo… 

Minulou sobotu jsem sedla v kuchyni ke stolu, krájela jabka, dala je vařit… Přesně jako všude píšou. Nejdřív z nich byl kompot, pak přesnídávka. Všechno šlo jako po drátkách, „vystlala“ jsem si formu piškotama, které jsem měla zalívat jablečnou hmotou s cukrem a pudinkem. Už v tomto okamžiku nade mnou „někdo“ zvedal výstražný prst, že tady ta pohoda končí…

Ani jeden piškot nezůstal ležet na dně. Všechny vyplavaly na povrch. Nepomáhalo ani ruční zatlačování zpátky na místo. 

No nic. Tak jak to zatuhne, obrátím dort vzhůru nohama, říkala jsem si. Všude je psáno, že stačí dát vychladit na pár hodin do ledničky. Nám tam zabíral místo přes čtyřiadvacet hodin a pořád se třepal jak sulc.

Dala jsem mu ještě pár hodin k dobru, když jsem se ho snažila zkrášlit vrstvou směsi z tvarohu, zakysané smetany, smetany ke šlehání a cukru…

Pak jsem se odhodlala… Uklidila jsem si na lince, udělala prostor, otevřela jištění dortové formy a… nevěděla jsem co dělat dřív – jestli se snažit formu rychle zase zamknout a nebo chytat přesnídávku do misek.

Po opětovném zajištění formy jsem vyhrabala tu největší mísu, co doma máme a suše jsem tam celý dort vylila.

Chuťově byl výborný (aspoň něco jsem vyladila)… Prostě - v tento okamžik byl obsah lepší než forma. A tak jsem rozdala lžičky a bagrovali jsme všichni společně :)

A stejně mi to nedá a zkusím ho znovu. Však já na to přijdu, kde je zakopaný pes ;)
Místo: 755 01 Vsetín, Česko

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jsem zpět!

Jeden by neřekl , jak ten čas letí... Vše si uvědomíme až zpětně. Stejně jako já... Za těch téměř pět let, co jsem nenapsala ani písmenko, jsem: - stihla nastoupit do práce (administrativa) - nejmladší syn nastoupil do školky (letos šel již do 3. třídy) - prostřední dcera do 1. třídy (teď je z ní šesťačka) - nejstarší dcera do 3. třídy (ode dneška osmačka) - se stihla vdát (a vůbec ta svatba nevypadala tak, jak jsem si plánovala ) - se stihla rozvést (a vůbec to nebylo jednoduché) - patřila k těm, kteří šili roušky (a byla jsem za rebela a nechtěla je nosit) - zažila tak trochu šikanu na pracovišti - si našla novou (tvůrčí) práci - se začala vracet k šití Tak se pohodlně posaďte, dejte si kávu, protože... Cesta zpátky do minulosti (pomocí prokliků) právě začíná... Šití se věnuju 25 let . Roky ve škole (oděvní průmyslovka a VOŠ textilní), pár let praxe v oděvních firmách a nakonec spousta let šití z domu a na zakázku. Před 14 lety jsem na Fleru začínala pod nickem tmarcela . Svého čas
Okomentovat
Další informace

Po okolí

Jak jsem nakousla minule, začátek léta nebyl úplně dle mých představ. Se zády jsem marodila více jak dva měsíce! Prvních pár týdnů jsem se nezmohla na nic jiného než na polohu vleže a spánek. Když byly děti ve škole, já spala. Zadýchala jsem se už při přechodu po bytě. Po třech týdnech se mi začalo dělat líp, ale pořádně jsem neuseděla. Měla jsem výčitky, že nic nedělám, že mi doma práce stojí... Ale když jsem se do něčeho pustila, zdravotní stav mi to nedovolil. Na začátku července mi bylo nejlíp při chůzi. Zkusila jsem tedy naplánovat alespoň nějaké pěší výlety... Rozhledna Maruška Dvoupatrová dřevěná rozhledna ve valašském stylu byla veřejnosti zpřístupněna v roce 2014. Slouží také jako stanoviště Českého hydrometeorologického ústavu. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 12 metrů se před vámi rozprostře panorama Hostýnských a Vizovických vrchů, Javorníků nebo Moravskoslezských Karpat. Jurkovičova rozhledna Jméno rozhledna získala podle slovenského architekta Dušana Sámo Jurkoviče, který v
Okomentovat
Další informace

Náročné prázdniny

Letošní prázdniny mi začaly už na začátku června. Nějak jsem se snažila vyjít všem vstříc, dělat první poslední, nedokázala jsem říct ne, k tomu všemu nahromaděný stres za posledních několik měsíců a pak... Jednu neděli mi nebylo dobře. Jako bych byla po túře a večírku zároveň. Proležela jsem odpoledne s tím, že uvidím, jak mi bude další den a začnu to řešit. V pondělí se mi špatně i vstávalo, sotva jsem se oblékla... akorát jsem dětem přidělávala starosti. Ale byly zlaté a se vším mi pomohly. Jen jsem jim řekla, že pokud to nerozchodím, zůstanu doma. Při chůzi to vypadalo, že je vše v pořádku. I v práci se to dalo, jen jsem pak odpoledne byla děsně unavená. A v noci mi byla zima. V úterý už bylo všechno špatně. Z postele jsem nedokázala vstát. Když se mi to konečně povedlo, vypověděly mi službu nohy. "Je fakt zle," říkala jsem si a volala o pomoc mamce (zdravotní sestře). Chvíli to vypadalo na sanitku, ale nakonec s vypětím všech sil jsme se "nějak" přesunuly do ne
Okomentovat
Další informace