Přeskočit na hlavní obsah

Plánování

 
Od začátku září máme plány na všední dny téměř pořád stejné... Jde tedy hlavně o úterky a pátky.

Úterý.
Už třetí rok vychází na druhý den v týdnu tancovací kroužek. To znamená, že Klárka musí skončit ve škole po obědě, aby si stihla napsat úkoly. A pak...

14:30 musíme vyrazit z domu, abychom do tří stihli vyzvednout Agátku za školy (je to asi kilometr a půl), předat Davídka babi a dědovi (dalších asi 300 m) a hned pokračujeme rychlou chůzí do města (asi 800 metrů), abychom to stihly na půl čtvrté. Někdy je to docela hoňka a od první taneční hodiny se myslím ještě letos nestalo, že by v úterý nepršelo. Takže o to je to náročnější.
Pořeším si obchody, o půl paté se vyzvedává Agátka a na pět hodin je třeba "přesunout" Klárku do starší ho ročníku, kde pak ještě do půl sedmé tancuje.

Úterý je prostě časově náročné - nedá se stihnout vůbec nic (krom té "procházky" po městě se zastávkama).

Pátek.
Ten je zas o něčem jiném. Tak trochu dámská jízda. Není to 100% - to narušuje Davídek :) To se jde téměř každý pátek na oběd k babi, kde už je segra s malou Emmou, Klárka vyzvednutá z plavání. Po druhé hodině přibude Agi se sestřenkou Aňou a děda.

Pátek je vlastně taky časově náročný - nedá se opět stihnout vůbec nic - ale tak nějak jinak.

Takže když se tento týden pravidelný pátek nekonal, stihlo se najednou pousta věcí...
- projít se po aleji a sbírat kaštany
- vyprat dvě pračky
- vysát drobky v obyváku (u kterých teda nevím, kdo je tam nosí... Jídlo se jí jen v kuchyni a já trávím většinu času v pracovně. K televizi se dostanu večer tak na hodinku).
- dát si kafe a udělat pohodlíčko, jak říká Agátka
Najednou ten den byl takový delší.

 
Plán na letošní podzim byl jasný:
- nasbírat kaštany (zvířátka moc nestíháme, ale nasbírat tašku aštanů - tomu se nedá odolat. Prostě když vidíš, tak ho musíš vzít. Přece je tam nenecháme někomu cizímu :)
- vytlačit mošt
- pouštět draka


První dva body jsou splěny. Ten poslední jsme si chtěli odškrtnout včera. No, počasí "nepřálo". Všechno nachystané, zbrusu nový drak doma a... na stromech se nehnul ani lísteček. Tak třeba příští víkend, jindy to nestíháme.

 


Celkem: plus mínus 90 litrů!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jsem zpět!

Jeden by neřekl , jak ten čas letí... Vše si uvědomíme až zpětně. Stejně jako já... Za těch téměř pět let, co jsem nenapsala ani písmenko, jsem: - stihla nastoupit do práce (administrativa) - nejmladší syn nastoupil do školky (letos šel již do 3. třídy) - prostřední dcera do 1. třídy (teď je z ní šesťačka) - nejstarší dcera do 3. třídy (ode dneška osmačka) - se stihla vdát (a vůbec ta svatba nevypadala tak, jak jsem si plánovala ) - se stihla rozvést (a vůbec to nebylo jednoduché) - patřila k těm, kteří šili roušky (a byla jsem za rebela a nechtěla je nosit) - zažila tak trochu šikanu na pracovišti - si našla novou (tvůrčí) práci - se začala vracet k šití Tak se pohodlně posaďte, dejte si kávu, protože... Cesta zpátky do minulosti (pomocí prokliků) právě začíná... Šití se věnuju 25 let . Roky ve škole (oděvní průmyslovka a VOŠ textilní), pár let praxe v oděvních firmách a nakonec spousta let šití z domu a na zakázku. Před 14 lety jsem na Fleru začínala pod nickem tmarcela . Svého čas

Po okolí

Jak jsem nakousla minule, začátek léta nebyl úplně dle mých představ. Se zády jsem marodila více jak dva měsíce! Prvních pár týdnů jsem se nezmohla na nic jiného než na polohu vleže a spánek. Když byly děti ve škole, já spala. Zadýchala jsem se už při přechodu po bytě. Po třech týdnech se mi začalo dělat líp, ale pořádně jsem neuseděla. Měla jsem výčitky, že nic nedělám, že mi doma práce stojí... Ale když jsem se do něčeho pustila, zdravotní stav mi to nedovolil. Na začátku července mi bylo nejlíp při chůzi. Zkusila jsem tedy naplánovat alespoň nějaké pěší výlety... Rozhledna Maruška Dvoupatrová dřevěná rozhledna ve valašském stylu byla veřejnosti zpřístupněna v roce 2014. Slouží také jako stanoviště Českého hydrometeorologického ústavu. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 12 metrů se před vámi rozprostře panorama Hostýnských a Vizovických vrchů, Javorníků nebo Moravskoslezských Karpat. Jurkovičova rozhledna Jméno rozhledna získala podle slovenského architekta Dušana Sámo Jurkoviče, který v

Náročné prázdniny

Letošní prázdniny mi začaly už na začátku června. Nějak jsem se snažila vyjít všem vstříc, dělat první poslední, nedokázala jsem říct ne, k tomu všemu nahromaděný stres za posledních několik měsíců a pak... Jednu neděli mi nebylo dobře. Jako bych byla po túře a večírku zároveň. Proležela jsem odpoledne s tím, že uvidím, jak mi bude další den a začnu to řešit. V pondělí se mi špatně i vstávalo, sotva jsem se oblékla... akorát jsem dětem přidělávala starosti. Ale byly zlaté a se vším mi pomohly. Jen jsem jim řekla, že pokud to nerozchodím, zůstanu doma. Při chůzi to vypadalo, že je vše v pořádku. I v práci se to dalo, jen jsem pak odpoledne byla děsně unavená. A v noci mi byla zima. V úterý už bylo všechno špatně. Z postele jsem nedokázala vstát. Když se mi to konečně povedlo, vypověděly mi službu nohy. "Je fakt zle," říkala jsem si a volala o pomoc mamce (zdravotní sestře). Chvíli to vypadalo na sanitku, ale nakonec s vypětím všech sil jsme se "nějak" přesunuly do ne