Přeskočit na hlavní obsah

Vzpomínky

Ten pocit, když něco končí...
V srdci smutek, tak trochu prázdno... Víte, že ta chvíle přijde, že bude třeba uvolnit místo novým věcem...

Pro někoho jsou to maličkosti, pro mě okamžiky, kdy sedím a vzpomínám...

- co tohle tričko? Už ho nikdy nosit nebudu, je celé vytahané..., ale když já ho měla tak ráda...
- a ty boty? No jo, závěrečná kolona v před-tanečních. Já měla vlasy do pasu, tanečník mi byl těsně nad ramena... Ty jo, a je to dvacet let.
- pohledy z měst, kde jsem byla.
- pohledy z měst, kde jsem nikdy nebyla a nevím, jestli se tam podívám.
- fotka se segrou v pokojíčku u stěny s Křemílkem a Vochomůrkou.
- fotky z intru - kdy jsme si hrály na modelky.

A o pár let později...
- oblečky po dětech... Vždyť tohle jsou šatečky, co měla Klárka na Vítání občánků, toto jsou Agátčiny první opravdovské boty a Davídkova košile ke stromečku.
- první chrastítka, hrací deky, dětský kočárek...
Všechno se postupně schovávalo. Hlavně tak, aby si toho děti nevšimly, protože tak by byo loučení mnohem složitější...

Stejně jako jsme kdysi vybírali kočár pro naše mimčo, tak teď přišel čas "poslat" ho dál... Těch najetých kilometrů na suchu i v závějích, kdy šla kola sotva vidět.
Dokud byl ve sklepě, měli jsme otevřená "zadní vrátka" - jakože, co kdyby náhodou ;) 
Ale teď je čas posunout se dál.
Teď je čas udělat místo novým věcem, vzpomínkám i zážitkům.
Teď je čas nechat minulost alespoň částečně za námi a dívat se dopředu.

Děti sice rostou, ale vzpomínky zůstanou. A já nestárnu, ja jen kvetu :)

 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Prázdniny aneb Týden první

První den prázdnin a už od rána je potřeba zapojit je do práce :) Pěkně od půl deváté. A obíráme rybíz kuličku po kuličce, ať máme z čeho péct buchty :) Nakonec z toho máme dvacet "porcí", takže vystaráno...

*** Při úterní projížďce na koloběžkách si Agi, aniž bychom to tušili, uhnala úžeh. Středeční procházka k Bečvě a "kamenným sochám" tedy nakonec úplně nedopadla, ale než se úžeh projevil, myslím, že jsme si to užili.

A dokonce si děti oblíkly oblečky vyloženě hodící se na takovou "akci"...
A póza nakonec...

*** Čtvrtek Agi proležela s teplotama, tak jsme se pustili do úpravy balkónu. Počasí jako malované, takže jsme se na zaskleném balkóně málem uvařili... Ale - podlaha je hotová a konečně mám pěkné místečko na focení. I v zimě!

 *** V pátek po delší době zapršelo, ale nikomu to nevadilo :)

Prázdniny aneb Týden pátý

Kdy je ten správný čas? Na co?
- kdy nechat děti samotné bez rodičů - kdy je pustit ze školy samotné domů - kdy je poslat na prázdniny s prarodiči na chatu - kdy jim zaplatit pobytový tábor
Proč to řeším? Protože když jsme včera odjížděli z chaty s prázdným autem, nebylo mi nejlíp. Klárka celou dobu pofňukávala, že chce jet domů. Kdy je to "vydírání" ze strany dítěte a kdy je v tom vážný důvod? Jsem bezradná a docela mě to trápí. Ano, jsem tu pro děti, ale taky jsem ráda sama se sebou. Kde je ta "zlatá střední cesta"?
Máme tři děti, ale v tomto pořád tápu. Věřím, že vše, co dělám, dělám správně... Ale pak přijde jedna věc, která mě totálně vykolejí a já... nevím.