Přeskočit na hlavní obsah

Plány aneb Zas je všechno jinak!

Opět je všechno jinak. Zase plány a zase nic. To si tak naplánuju, že budu mít konečně klidnější týden, že si odpočinu a pomalu dodělám objednávky, které mi tu "visí" už dlouho...

A ono stačí doprovodit v úterý holky do tancování a lektorka Radka už má pro mě úkol! Do sobotní taneční soutěže přešít dva kostýmy na čtyři a dodělat jeden chybějící... Což o to. Normálně by se to stíhat dalo, ale...

Teprve v úterý odpoledne vyzvedávám ze Zásilkovny balík se softshellem, z kterého musím ušít troje kalhoty tak, aby nepozději ve čtvrtek "odešly" jako EMS, aby v pátek byly u majitelky a jejich dětí, protože dnes už jedou někam na sever.
Děsím se představy, že pojedu pár dní noční a pak budu nepoužitelná...

A tak... V úterý do půnoci stříhám, komínkuju, připravuju vše potřebné a ve středu ráno sedám ke stroji a, krom přestávek na snídani/oběd/večeři, procházku do školky/školy a lego hrátky s Davčou, před půnocí od stroje opět odcházím.

A mám je! Odpadám únavou ale s úlevou.



 *** 

Ve čtvrtek ráno balím a odpoledne běžím na poštu.
Ve čtvrtek v podvečer najíždím na kostýmy a v pátek v poledne mám hotovo. A jsem opět KO.

Dětem jsem však slíbila zmrzlinu a tak po školce vyrážíme... Jen kdyby tak nefučelo. Ale bylo to fajn. Jaro je opravdu tady.

***

Rychle nachystat základní věci na sobotní "výlet" do Otrokovic. Agátčina první taneční soutěž - Mia festival. Vyjíždíme kolem osmé, abychom tam byli včas. A navíc - Radka čeká na došité kostýmy.

Jen - něco není v pořádku. Po zaparkování Agátka "obhodí" první strom na parkovišti. Ale ulevilo se jí a my to brali jako nervozitu z neznámého.

Poctivě čekala až do poledne, než přišli na řadu. A pak... Hotovo. Zimnice, horečka, první místo, medaile, postup do Prahy, cesta domů a další "tyčka" před autem.
Bylo mi jí střašně líto. Těšila se a vlastně si to neužila. Ale je teda "tvrdá". Nedala na sobě nic znát. Odtancovala to bez chyby jen s jedním zaváháním...

 ***
Ale od soboty leží v peřinách a po té ukecané a usměvavé Agátce ani stopa. Tak snad se brzo vyleží/vyléčí.

 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jsem zpět!

Jeden by neřekl , jak ten čas letí... Vše si uvědomíme až zpětně. Stejně jako já... Za těch téměř pět let, co jsem nenapsala ani písmenko, jsem: - stihla nastoupit do práce (administrativa) - nejmladší syn nastoupil do školky (letos šel již do 3. třídy) - prostřední dcera do 1. třídy (teď je z ní šesťačka) - nejstarší dcera do 3. třídy (ode dneška osmačka) - se stihla vdát (a vůbec ta svatba nevypadala tak, jak jsem si plánovala ) - se stihla rozvést (a vůbec to nebylo jednoduché) - patřila k těm, kteří šili roušky (a byla jsem za rebela a nechtěla je nosit) - zažila tak trochu šikanu na pracovišti - si našla novou (tvůrčí) práci - se začala vracet k šití Tak se pohodlně posaďte, dejte si kávu, protože... Cesta zpátky do minulosti (pomocí prokliků) právě začíná... Šití se věnuju 25 let . Roky ve škole (oděvní průmyslovka a VOŠ textilní), pár let praxe v oděvních firmách a nakonec spousta let šití z domu a na zakázku. Před 14 lety jsem na Fleru začínala pod nickem tmarcela . Svého čas

Po okolí

Jak jsem nakousla minule, začátek léta nebyl úplně dle mých představ. Se zády jsem marodila více jak dva měsíce! Prvních pár týdnů jsem se nezmohla na nic jiného než na polohu vleže a spánek. Když byly děti ve škole, já spala. Zadýchala jsem se už při přechodu po bytě. Po třech týdnech se mi začalo dělat líp, ale pořádně jsem neuseděla. Měla jsem výčitky, že nic nedělám, že mi doma práce stojí... Ale když jsem se do něčeho pustila, zdravotní stav mi to nedovolil. Na začátku července mi bylo nejlíp při chůzi. Zkusila jsem tedy naplánovat alespoň nějaké pěší výlety... Rozhledna Maruška Dvoupatrová dřevěná rozhledna ve valašském stylu byla veřejnosti zpřístupněna v roce 2014. Slouží také jako stanoviště Českého hydrometeorologického ústavu. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 12 metrů se před vámi rozprostře panorama Hostýnských a Vizovických vrchů, Javorníků nebo Moravskoslezských Karpat. Jurkovičova rozhledna Jméno rozhledna získala podle slovenského architekta Dušana Sámo Jurkoviče, který v

Náročné prázdniny

Letošní prázdniny mi začaly už na začátku června. Nějak jsem se snažila vyjít všem vstříc, dělat první poslední, nedokázala jsem říct ne, k tomu všemu nahromaděný stres za posledních několik měsíců a pak... Jednu neděli mi nebylo dobře. Jako bych byla po túře a večírku zároveň. Proležela jsem odpoledne s tím, že uvidím, jak mi bude další den a začnu to řešit. V pondělí se mi špatně i vstávalo, sotva jsem se oblékla... akorát jsem dětem přidělávala starosti. Ale byly zlaté a se vším mi pomohly. Jen jsem jim řekla, že pokud to nerozchodím, zůstanu doma. Při chůzi to vypadalo, že je vše v pořádku. I v práci se to dalo, jen jsem pak odpoledne byla děsně unavená. A v noci mi byla zima. V úterý už bylo všechno špatně. Z postele jsem nedokázala vstát. Když se mi to konečně povedlo, vypověděly mi službu nohy. "Je fakt zle," říkala jsem si a volala o pomoc mamce (zdravotní sestře). Chvíli to vypadalo na sanitku, ale nakonec s vypětím všech sil jsme se "nějak" přesunuly do ne