První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí.
Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem.
Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
***
Úterý.
Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.
***
Středa.
Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce.
Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic.
***
Čtvrtek.
Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy...
O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se čeká na Agátku, že nacvičují vystoupení a v deset hodin dopoledne na náměstí vítají jaro.
Takže... Honem kafe na zvednutí tlaku, snídaně za pochodu, oblíct, učesat a poklusem do školky. Začalo pršet. Lít. Písničky, aby vylezlo sluníčko, nepomáhaly, takže jsme po hodině her ve školce Agátku zase převlíkli z kostýmu a běželi jsme na autobus, protože jsme měli domluvenou návštěvu u babi v práci.
Jízda autobusem = největší zážitek! Ve městě pár stánků a klasický tatar z proutí nikde.
Takže zklamání... Ale já to nevzdám!
***
Pátek.
Slavnostní oběd u rodičů a oslava narozenin. Začíná to být s tím obžérstvím náročné jako o Vánocích. A to ještě nemám nabarvená vajíčka.
S Vánoci je to jednodušší, to si člověk naplánuje a napeče cukroví i tři týdny předem. Při troše dobré vůle do Vánoc vydrží. Ale obarvěte a nazdobte vajíčka třeba na začátku března!
***
Sobota.
Taneční skupina roku 2018. Letos poprvé soutěžila Klárka s All Style Unit... Po dvou letech v "jednodušších" soutěžích se spoustou medailí to letos bylo poprvé se slzičkami...
Žádná medaile, žádný postup, poprvé zklamání. Ale i tak si myslím, že i prohry jsou v životě důležité.
Navíc - za týden Zubří, pak Otrokovice, Litovel... Téměř každý víkend až do konce května něco. A to už teď se šteluju na další ročník Dětského filmového festivalu ve Zlíně.
Nejhorší na tom dni bylo vstávání! Budíček v 5:30, chystání věcí, batohů, svačin, v sedm plánovaný odjezd. V 8:50 vystoupení a v 9:00 bylo po všem. Vstup 150,- Kč/osoba, 200,- Kč startovné. Za dvacet minut bylo po všem a co dál? Domů jsme nemohli, odpoledne nás čekala návštěva u "skoro-švagrové".
No nic. Tak si projdem trhy. Jako pět stánků?! To je všechno? Opět zklamání! Aspoň že ten tatar pro Davču jsme sehnali!
Pak že si dáme oběd. Pizzu. Našli jsme si pizzerii. Vybrali jsme ji i podle recenzí na netu. Došli jsme tam 10:50. Otevírali v 11:00. No nic, uděláme si okruh, nebudeme tam stát jak ti největší hladi. Vrátili jsme se asi 11:10. Pořád zavřeno. Vzdali jsme to. Šli jsme jinam. Tam, kde "kostka" smaženého sýra vyšla na 140,- Kč bez přílohy! Dali jsme si polívku. Jakékoliv další stravování jsme vzdali. Nicméně nám to nedalo a opět jsme procházeli kolem prvně vybrané pizzerky. K zavřeným dveřím a zhasnutým světlům přibyla cedule, že se koná soukromá akce. Ale mezi náma - vykašlali se na to, bo když jsme kolem odjížděli domů (asi v šest večer), vypadalo to tam úplně stejně. Prostě si jen udělali prodloužený víkend.
***
Neděle.
Obžérství pokračuje velikonočním obědem u druhé babičky a dědečka. Večer téměř odpadám a to holky ještě o půl osmé hlásí, že chtějí barvit vajíčka. Jako - můžete mi říct kdy? Jako jak to mám stíhat?
Nebo přesněji řečeno - jak to stíháte vy, kteří ještě normálně chodíte do práce? Protože po tomto týdnu, kdy jsem domů chodila jen spát, už fakt nevím, jak ty dny nafouknout.
Komentáře
Okomentovat