Tak to je, bohužel, přesné. Každou kabelku nakonec vždycky vložím k prodeji. Jako bych byla "nasycená" už tou výrobou... Myslím, že je to stejný "syndrom", jako když cukrářka nejí sladké nebo rybář ryby.. Možná je to "jen" mou nerozhodností... A nebo je to tím, že sedmý rok (více méně s přestávkami) řídím kočár a tak mi stačí přebalovací taška.
Ale jednu tašku jsem si vlastně ušila. Je to teda už rok a půl... Chystali jsme se tehdy na Slovensko (Vodný ráj Vyhne) a potřebovala jsem "něco", kam bych mohla dát peněženku a doklady. Pár dnů před odjezdem jsem si ušila SPORTku v uni barvách. Bohužel (pro mě) v té nejsvětlejší béžové...
Co se týká "nekabelkových" věcí, je to o něco lepší. Ale fakt o málo! A to z toho důvodu, že mi to tak nějak dýl trvá.
Před sedmi lety jsem si ušila sukni. K ní jsem si rozešila i sako, ale do dneška nemá všité rukávy.
Potahy na polštáře do obyváku mi trvaly asi dva měsíce. A došila jsem je "jen" proto, že jsem je měla nastřihlé a pořád mi někde překážely.
Teď jsem si udělala radost a koupila látku na obměnu. Noo, jsem zvědavá, kdy se k tomu dostanu, ale už se na ně moc těším :)
Po porodu (posledním) jsem si tak moc chtěla ušít sukni, že ji budu muset letos zúžit, protože i přesto, že je do gumy, tak mi padá.
Dva roky mám pro sebe rozešitý softshellový kabátek. Chybí mi ho jen zkompletovat. Ale tak nějak se mi nechce, protože pořádná zima stejně nebyla... :) Tak se mi to třeba podaří na tu zimu 2016/17.
V září měla sestra svatbu. Konečně příležitost ušít si šaty až na zem, které jsem tak dlouho chtěla. Střih, látka, barva, šití... všechno šlo jak po másle. Dva dny před Dnem D jsem si uvědomila, že si je vzít nemůžu, protože bych nenakojila syna.
Prostě mi cosi není přáno. A nebo je to tím, že když mě netlačí "deadline" a zákazník, tak mám na všechno spoooustu času!
Komentáře
Okomentovat