Přeskočit na hlavní obsah

Jak uschovat vzpomínky...

Nevím proč, ale z dětství si pamatuju jen pár střípků. Nejstarší vzpomínka bude mít brzy třicet. Jsem s rodiči v kuchyni (kde máme bílý! koberec), je neděle a mamka se mi snaží vysvětlit, že budu pár dní doma s taťkou, protože nastupuje do porodnice.Mžná bych si snad vzpomněla i na šaty, které měla na sobě a na to velké břicho :) To mi byly dva roky a sedm měsíců.

Ze školky si jinak nepamatuju nic. Nevím, jak se jmenovaly paní učitelky, spolužaček si vybavím jen pár...
Když mi bylo pět, na konci školního roku jsme se fotily, já měla krásné sametové šaty a vysoké horečky. Jedna z mála pěkných barevných fotek a já tam vypadám jak hromádka neštěstí.

V první třídě si vybavím spolužáka, který nás mlátil, házel po nás židličky... a taky svou první pětku z matematiky. Seděla jsem v řadě u okna vedle spolužáka a sčítání a odčítání přes deset mu moc nešlo. A já mu tak věřila... a všechno opsala :) a blbě!

Ve třetí třídě jsem začala chodit do třídy s bratránkem (který má stejné příjmení) a taky jeho bratránkem (který má příjmení úplně jiné, ale zato stejné jako spolužačka, která s námi ani nebyla z rodiny). Mít mezi spolužáky někoho z rodiny teda nebyla žádná výhoda. Většinou spíš peklo :) Když jsem dostala špatnou známku a já (si) nechtěla kazit víkend, tak jsem se rozhodla, že to našim řeknu třeba až v pondělí. Jenže to by se mnou nesměl chodit do třídy bratranec, že. Takže než rodičové moji mílí přišli domů z práce (a že teda chodili docela brzo), tak už to věděli... A tak to bylo až do devítky...

Takže jsem si docela odfukla, když jsem nastoupila na střední do FM. Nikoho jsem neznala a nikdo neznal mě. Docela výhoda, nový začátek a tak.

V době, kdy jsem vyrůstala, byly jen klasické foťáky, takže se vždycky čekalo, než se dofotí film, se kterým se běželo do fotolabu... To pak bylo překvápko, když z rádoby "uměleckých" fotek byly jen rozmazané šmouhy.

Jsem moc ráda, že mé děti vyrůstají "až" teď, kdy máme digitální foťák. Máme ho pár let (as tak pět nebo šest) a nafotili jsme už skoro 40 tisíc fotek. Já neříkám, že všechny byly "výstavní", ale i tak... Od roku 2009 (když se narodila Klárka) jsem začala vytvářet každého půl roku fotoknihu. Tak mám jistotu, že ty nejkrásnější vzpomínky si oživíme kdykoliv. A navíc...
Klárka, Agátka i Davídek - každý bude mít svou "krabici vzpomínek". Fotky z UZV, první botky, "deník" psaný od narození po nástup do školy, fotoknihu "Můj první rok" a spoustu drobností. Navíc každého z nich provází jedna barva. Klárku modrá (ač měla i růžové období), Agátku oranžová, Davídka zelená. Tak nějak nenásilně, automaticky :)

I toto je součástí "krabice na vzpomínky": 


A tady jsou jejich deníky:


Máte taky "krabici na vzpomínky"? Co pomáhá vám pamatovat si ty "nej" okamžiky?

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Nákres aneb Kabelka na přání

Čas od času mi napíše zákaznice, že by chtěla kabelku, kterou nemám v nabídce. Zůstane tvar, rozměr a pak... mám před sebou seznam požadavků a přání, co by kabelka měla a neměla mít... Cena se odvíjí podle obtížnosti, ale vesměs vždycky tak nějak vychází jako ty, co šiju běžně.
Po Vánocích se mi takové kabelky/tašky sešly tři. Ta nejobtížnější z nich je téměř hotová. Přišel mi nákres na čtverečkovaném papíře, s rozměry a barvami. Nejhorší bylo ve vodách internetu najít ten správný materiál.

Pak nákres přenést do střihu a vymyslet technický postup tak, aby šití bylo co nejjednodušší... No, s šitím předního dílu jsem si hrála celý den. Myslím, že to nakonec nedopadlo vůbec zle. Ale mít tuto kabelku ve stálé nabídce, musela bych zvýšit cenu.

Dnes mám před sebou už jen podšívku, nafotit, zabalit a odeslat.

Do konce týdne ještě musím zvládnou další dvě kabelky na přání. Jedna bude jednoduchá, černá, čtvercová a ta druhá z kočárkoviny pro čerstvou maminku. Každá taková kabelka či taška je pro mě…

Květen aneb Jedeme na doraz!

Poslední dubnový týden i víkend za námi! Příroda zezelenala, venkovní teplota stoupá hodně nad 20°C! Žádné jaro, skočili jsme rovnou do léta. Uvidíme, jak dlouho vydrží...
  *** Když není práce na zahrádce, Davča si poradí i na balkóně. Se sbíječkou!
 *** V půlce týdne jsem měla pracovní schůzku. A to na téma - maskot pro Zásobování teplem Vsetín! No, to ještě bude akce :) Motiv je daný (už díky maskotovi, kterého jsem šila na podzim), teď už mám jen čtrnáct dní na to, abych z "polštáře" vytvořila "něco", co se bude dát oblíknout na dny otevřených dveří a podobné akce.

 *** Krásné sobotní počasí nás "vyhnalo" na kopec. Na to, že bydlíme na největším sídlišti, máme do přírody pár metrů... A Vsetín pak jako na dlani :)

Největší radost pak mají samozřejmě děti. Zalezou do lesíka a staví domečky z větví, vytváří umělá ohniště a za žádnou cenu nechtějí jít dál. A to jsme tak s bídou v půlce :)

Ale na blbosti je vždycky dost času :)


 *** A konec týdne opět na soutěži. Mi…