Přeskočit na hlavní obsah

Jak uschovat vzpomínky...

Nevím proč, ale z dětství si pamatuju jen pár střípků. Nejstarší vzpomínka bude mít brzy třicet. Jsem s rodiči v kuchyni (kde máme bílý! koberec), je neděle a mamka se mi snaží vysvětlit, že budu pár dní doma s taťkou, protože nastupuje do porodnice.Mžná bych si snad vzpomněla i na šaty, které měla na sobě a na to velké břicho :) To mi byly dva roky a sedm měsíců.

Ze školky si jinak nepamatuju nic. Nevím, jak se jmenovaly paní učitelky, spolužaček si vybavím jen pár...
Když mi bylo pět, na konci školního roku jsme se fotily, já měla krásné sametové šaty a vysoké horečky. Jedna z mála pěkných barevných fotek a já tam vypadám jak hromádka neštěstí.

V první třídě si vybavím spolužáka, který nás mlátil, házel po nás židličky... a taky svou první pětku z matematiky. Seděla jsem v řadě u okna vedle spolužáka a sčítání a odčítání přes deset mu moc nešlo. A já mu tak věřila... a všechno opsala :) a blbě!

Ve třetí třídě jsem začala chodit do třídy s bratránkem (který má stejné příjmení) a taky jeho bratránkem (který má příjmení úplně jiné, ale zato stejné jako spolužačka, která s námi ani nebyla z rodiny). Mít mezi spolužáky někoho z rodiny teda nebyla žádná výhoda. Většinou spíš peklo :) Když jsem dostala špatnou známku a já (si) nechtěla kazit víkend, tak jsem se rozhodla, že to našim řeknu třeba až v pondělí. Jenže to by se mnou nesměl chodit do třídy bratranec, že. Takže než rodičové moji mílí přišli domů z práce (a že teda chodili docela brzo), tak už to věděli... A tak to bylo až do devítky...

Takže jsem si docela odfukla, když jsem nastoupila na střední do FM. Nikoho jsem neznala a nikdo neznal mě. Docela výhoda, nový začátek a tak.

V době, kdy jsem vyrůstala, byly jen klasické foťáky, takže se vždycky čekalo, než se dofotí film, se kterým se běželo do fotolabu... To pak bylo překvápko, když z rádoby "uměleckých" fotek byly jen rozmazané šmouhy.

Jsem moc ráda, že mé děti vyrůstají "až" teď, kdy máme digitální foťák. Máme ho pár let (as tak pět nebo šest) a nafotili jsme už skoro 40 tisíc fotek. Já neříkám, že všechny byly "výstavní", ale i tak... Od roku 2009 (když se narodila Klárka) jsem začala vytvářet každého půl roku fotoknihu. Tak mám jistotu, že ty nejkrásnější vzpomínky si oživíme kdykoliv. A navíc...
Klárka, Agátka i Davídek - každý bude mít svou "krabici vzpomínek". Fotky z UZV, první botky, "deník" psaný od narození po nástup do školy, fotoknihu "Můj první rok" a spoustu drobností. Navíc každého z nich provází jedna barva. Klárku modrá (ač měla i růžové období), Agátku oranžová, Davídka zelená. Tak nějak nenásilně, automaticky :)

I toto je součástí "krabice na vzpomínky": 


A tady jsou jejich deníky:


Máte taky "krabici na vzpomínky"? Co pomáhá vám pamatovat si ty "nej" okamžiky?

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Maminkám...

Bylo to pár měsíců příprav... Dlouho jsem o tom přemýšlela, dlouho jsem se odhodlávala přijít za paní ředitelkou naší mateřské školky s tímto návrhem... A její reakce (a potažmo i dalších učitelek) mě velice mile překvapila - byly nadšené! Nejdřív se nic nedělo, pak se plánovala příležitost - Vánoce nebo Den matek. Vánoce byly za rohem, děti ve školce více méně nemocné a tak jsme to nechaly na jaro... Po Vánocích jsme si potvrdily termín, na konci ledna jsem nakoupila nakoupila látku na kreslení...
26. leden - první noční. Jen obkreslit 53 mini kabeleček (+ 7 náhradních) byla docela dřina. A navíc dvakrát. Napoprvé mi nevyšel materiál, takže jsem druhý den běžela dokoupit. Vše pěkně v barvách, aby měly děti radost, každý kousek očíslovat...

Vystřihnout i s "pořadovým" číslem,...
 ...které se shodovalo s číslem na seznamu...

Přemýšlela jsem, kolik dát dětem času, aby vše v klidu zvládly a já to pak stihla našít... Nakonec jsem navrhla konec března. Dva měsíce se mi zdálo tak akorát…

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Kroměříž

Je léto. Prázdniny. Čas dovolených a výletů. Vzhledem k tomu, že v nejbližších málo týdnech plánujeme "nafouknout" pokojíček z místnosti pro dvě holky na místnost pro dvě holky a kluka, tak se žádná dovolená u moře nekoná :)
První prázdninový týden jsme si udělali výlet do Kroměříže. Měla jsem trochu obavu. Ono, ukočírovat cca hodinu a půl tři děti v autě bez újmy na zdraví obou rodičů, není vždy "procházka růžovým sadem". Každý má svou hlavu a každý si chce prosadit "to svoje". Jediná hudba, na které se shodnou, je soundtrack z filmu Ať žijí duchové nebo mluvené slovo Svěrákovo - Po strništi bos. Takže aspoň tímto je vystaráno.
Tento prázdninový blog berte třeba jako tip kam na výlet...
Vyjížděli jsme ze Vsetína směrem na Troják-Tesák. Nic moc pro slabší žaludky. Však jen co jsme na ten kopec vyjeli, tak už jsme stavěli. Naštěstí "bez ztráty kytičky" :) Bystřice pod Hostýnem mě překvapila svou "velikostí"... Vlastně až teď jsem si "v…