Přeskočit na hlavní obsah

Jak se šije ze softshellu...

Někdy mi to trvá, než se rozhoupu... Látku přerovnávám, chystám, pak zase schovávám... Ale když do ní konečně střihnu, je to paráda a všechna nervozita zmizí. Stejně jako teď. Kamarádka si "objednala" softshellový komplet pro synka. Pořád jsem to odsouvala, ale nejspíš to bylo dáno i tím, že nebylo kam spěchat - nošení je naplánováno až na letošní podzim... Tento týden jsem se však konečně rozhoupala a výsledek, myslím, stojí za to :)

Střih byl tak nějak daný už od začátku.

 Rovný střih, zadní díl mírně prodloužený. Vysokoklínové rukávy, v dolní části do gumy. Asymetrický přední díl - tak trochu zešikma všitý zip. Na větším předním díle našitá kapsa ve tvaru hvězdičky.

Největší problém jsem tak trochu viděla ve všití kapuce. Úkol zněl jasně: "Měla by být odepínací." Ale těch variant, jak ji odepínat je víc... Na suchý zip, na druky, na zip. Nakonec jsem zvolila pro mě nejjednodušší cestu - kostěný zip. Oříšek ovšem byl sehnat jej u nás v kamenném obchodě :)


Látka byla vybraná, objednaná už někdy od února. Až u stříhání jsem zjistila, jak moc přesně jsem ji koupila - nezůstala ani nitka.


Látka se stříhá velice dobře, skoro sama, a je super, že nikde nezůstávají žádná vlákna, chloupky. Práce se softshellem je tudíž velice čistá... než tedy sednete k overlocku. Ten to, chudák, docela odnesl.
Nejdřív jsem měla obavu z ozdobného šití. Materiál je dost tlustý, ale všechno dopadlo na jedničku. Jehla prochází látkou jako nůž máslem.
Začala jsem opatrně - kapsičkou... Tak trochu nenápadnou.


Vzhledem k tomu, že bunda bude pro malého chlapečka, je nezbytností použít reflexní prvky. V tomto směru není třeba šetřit - lemovku jsem všila do švu mezi přední/zadní díl a rukáv a pak také na kapuci. Na zadní díl jsem ještě přidala hvězdičku.


Když byla hlavní část hotová, čekalo mě to nejobtížnější - všít zip do kapuce a průkrčníku. Nakonec i tento boj jsem vyhrála. A nezapomenout na poutko...


A výsledek?


Bunda hotová a chyběly už jen kalhoty... Ty jsem ušila o sobotním večeru. Softshellka je členěná, zdobená, kalhoty měly být opakem - jednoduchý střih, bez členění. Trocha kontrastního úpletu, kapsičky na poklady a reflexní lemovky. Střih tak trochu "baggy".


Za těch pár dní, co jsem tento podzimní komplet šila, jsem si softshell zamilovala. A to dokonce tak moc, že se chystám oblíct i holky. A ve výběru máme jasno...


Jen je chybí doladit s jednobarevkama :)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Prázdniny aneb Týden první

První den prázdnin a už od rána je potřeba zapojit je do práce :) Pěkně od půl deváté. A obíráme rybíz kuličku po kuličce, ať máme z čeho péct buchty :) Nakonec z toho máme dvacet "porcí", takže vystaráno...

*** Při úterní projížďce na koloběžkách si Agi, aniž bychom to tušili, uhnala úžeh. Středeční procházka k Bečvě a "kamenným sochám" tedy nakonec úplně nedopadla, ale než se úžeh projevil, myslím, že jsme si to užili.

A dokonce si děti oblíkly oblečky vyloženě hodící se na takovou "akci"...
A póza nakonec...

*** Čtvrtek Agi proležela s teplotama, tak jsme se pustili do úpravy balkónu. Počasí jako malované, takže jsme se na zaskleném balkóně málem uvařili... Ale - podlaha je hotová a konečně mám pěkné místečko na focení. I v zimě!

 *** V pátek po delší době zapršelo, ale nikomu to nevadilo :)

Prázdniny aneb Týden pátý

Kdy je ten správný čas? Na co?
- kdy nechat děti samotné bez rodičů - kdy je pustit ze školy samotné domů - kdy je poslat na prázdniny s prarodiči na chatu - kdy jim zaplatit pobytový tábor
Proč to řeším? Protože když jsme včera odjížděli z chaty s prázdným autem, nebylo mi nejlíp. Klárka celou dobu pofňukávala, že chce jet domů. Kdy je to "vydírání" ze strany dítěte a kdy je v tom vážný důvod? Jsem bezradná a docela mě to trápí. Ano, jsem tu pro děti, ale taky jsem ráda sama se sebou. Kde je ta "zlatá střední cesta"?
Máme tři děti, ale v tomto pořád tápu. Věřím, že vše, co dělám, dělám správně... Ale pak přijde jedna věc, která mě totálně vykolejí a já... nevím.

Poslední aneb Něco končí, něco začíná!

Rok 2018 má před sebou už jen pár hodin. Jaký byl? Splnilo se vám to, co jste si loni v tuto dobu přáli?

Já o tom všem, co bylo a co nás čeká, v poslední době docela přemýšlím a i proto jsem se rozhodla, že dnešní blog je poslední. Nejen v letošním roce ale tak nějak vůbec... celkově. 
Neříkám, že je to navždy.
Jen od ledna plánuju změny a chtěla bych na to mít více prostoru i času. A i když ráda píšu (a básničky mi nejdou), věřím, že z Tý-deníku se stane aspoň "občasník".
***
Když se ohlédnu na poslední čtyří měsíce, dalo by se to shrnout jedním slovem: VYČERPÁVAJÍCÍ! A tak už fakt fungovat nechci. Momentálně jsem ve stavu, že šicí stroje obcházím velkým obloukem a jakákoliv práce s nimi mi nedělá radost tak, jako to bylo dřív. Týden vánočních prázdnin na regeneraci bohužel nestačil.
Posledních devět let jsem si neužila advent a vánoční přípravy. Plnila jsem téměř nemožné, aby dárky pro zákazníky byly pod stromečkem včas a sama jsem pak sháněla po nocích na eshopech, co naše děti …