Venku téměř nebe bez mráčku, 30° C ve stínu a my se v sobotu dopoledne vydali na "výlet". Teda..., jak se to vezme...
Naši nejstarší - Klárku - čekala v Zubří Taneční soutěž. Naštěstí na to nebyla sama, ale myslím, že jich bylo čtrnáct.
Tomu všemu předcházelo několik měsíců tréninků nejen v tělocvičně ale v poslední době i doma. Klárka vypadala na první pohled docela v klidu, ale uvnitř zažívala "peklo". V pátek nemohla usnout, v sobotu se zase vzbudit a pár kilometrů před cílem se jí udělalo špatně.
Když jsme dojeli na místo, parkoviště bylo narvané a sportovní hala praskala ve švech. Udělalo se mi mdlo. A myslím, že to nebylo jen tím vydýchaným vzduchem.
Zjistila jsem, že nejhorší na těchto masových akcích je to nekonečné "čekání na něco". Nejdřív čekání na vystoupení, které trvá cca 3 min. a je po všem, pak čekání na výsledek a mezitím sem tam nějaké čekání ve frontě (ať už na wc nebo zmrzlinu).
Ale - bylo to úžasné! Mně se sevřel žaludek jen jsem viděla plné tribuny, Klárka suverénně nakráčela na plac a za perfektně střihlé hudby to rozjeli.
Pak to z ní spadlo a byla úplně KO!
Nicméně...
Vyhráli 2. místo! A to je super!
A aby toho nebylo málo... V neděli si dali ještě repete na Dětském dni v centru města. Ale to už, dle slov Klárky, byla "zívačka".
Komentáře
Okomentovat