Přeskočit na hlavní obsah

Jak prožít víkend? Tanečně.

Venku téměř nebe bez mráčku, 30° C ve stínu a my se v sobotu dopoledne vydali na "výlet". Teda..., jak se to vezme...
Naši nejstarší - Klárku - čekala v Zubří Taneční soutěž. Naštěstí na to nebyla sama, ale myslím, že jich bylo čtrnáct.

Tomu všemu předcházelo několik měsíců tréninků nejen v tělocvičně ale v poslední době i doma. Klárka vypadala na první pohled docela v klidu, ale uvnitř zažívala "peklo". V pátek nemohla usnout, v sobotu se zase vzbudit a pár kilometrů před cílem se jí udělalo špatně.
Když jsme dojeli na místo, parkoviště bylo narvané a sportovní hala praskala ve švech. Udělalo se mi mdlo. A myslím, že to nebylo jen tím vydýchaným vzduchem.

Zjistila jsem, že nejhorší na těchto masových akcích je to nekonečné "čekání na něco". Nejdřív čekání na vystoupení, které trvá cca 3 min. a je po všem, pak čekání na výsledek a mezitím sem tam nějaké čekání ve frontě (ať už na wc nebo zmrzlinu).


Ale - bylo to úžasné! Mně se sevřel žaludek jen jsem viděla plné tribuny, Klárka suverénně nakráčela na plac a za perfektně střihlé hudby to rozjeli.

Pak to z ní spadlo a byla úplně KO!

Nicméně...





 Vyhráli 2. místo! A to je super!


A aby toho nebylo málo... V neděli si dali ještě repete na Dětském dni v centru města. Ale to už, dle slov Klárky, byla "zívačka".
 
 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Prázdniny aneb Týden první

První den prázdnin a už od rána je potřeba zapojit je do práce :) Pěkně od půl deváté. A obíráme rybíz kuličku po kuličce, ať máme z čeho péct buchty :) Nakonec z toho máme dvacet "porcí", takže vystaráno...

*** Při úterní projížďce na koloběžkách si Agi, aniž bychom to tušili, uhnala úžeh. Středeční procházka k Bečvě a "kamenným sochám" tedy nakonec úplně nedopadla, ale než se úžeh projevil, myslím, že jsme si to užili.

A dokonce si děti oblíkly oblečky vyloženě hodící se na takovou "akci"...
A póza nakonec...

*** Čtvrtek Agi proležela s teplotama, tak jsme se pustili do úpravy balkónu. Počasí jako malované, takže jsme se na zaskleném balkóně málem uvařili... Ale - podlaha je hotová a konečně mám pěkné místečko na focení. I v zimě!

 *** V pátek po delší době zapršelo, ale nikomu to nevadilo :)

Prázdniny aneb Týden pátý

Kdy je ten správný čas? Na co?
- kdy nechat děti samotné bez rodičů - kdy je pustit ze školy samotné domů - kdy je poslat na prázdniny s prarodiči na chatu - kdy jim zaplatit pobytový tábor
Proč to řeším? Protože když jsme včera odjížděli z chaty s prázdným autem, nebylo mi nejlíp. Klárka celou dobu pofňukávala, že chce jet domů. Kdy je to "vydírání" ze strany dítěte a kdy je v tom vážný důvod? Jsem bezradná a docela mě to trápí. Ano, jsem tu pro děti, ale taky jsem ráda sama se sebou. Kde je ta "zlatá střední cesta"?
Máme tři děti, ale v tomto pořád tápu. Věřím, že vše, co dělám, dělám správně... Ale pak přijde jedna věc, která mě totálně vykolejí a já... nevím.

Poslední aneb Něco končí, něco začíná!

Rok 2018 má před sebou už jen pár hodin. Jaký byl? Splnilo se vám to, co jste si loni v tuto dobu přáli?

Já o tom všem, co bylo a co nás čeká, v poslední době docela přemýšlím a i proto jsem se rozhodla, že dnešní blog je poslední. Nejen v letošním roce ale tak nějak vůbec... celkově. 
Neříkám, že je to navždy.
Jen od ledna plánuju změny a chtěla bych na to mít více prostoru i času. A i když ráda píšu (a básničky mi nejdou), věřím, že z Tý-deníku se stane aspoň "občasník".
***
Když se ohlédnu na poslední čtyří měsíce, dalo by se to shrnout jedním slovem: VYČERPÁVAJÍCÍ! A tak už fakt fungovat nechci. Momentálně jsem ve stavu, že šicí stroje obcházím velkým obloukem a jakákoliv práce s nimi mi nedělá radost tak, jako to bylo dřív. Týden vánočních prázdnin na regeneraci bohužel nestačil.
Posledních devět let jsem si neužila advent a vánoční přípravy. Plnila jsem téměř nemožné, aby dárky pro zákazníky byly pod stromečkem včas a sama jsem pak sháněla po nocích na eshopech, co naše děti …