Jediné řešení, stručně řečeno, je nemít děti. S nimi totiž nejste sama nikdy. Neustále jsou vám v patách. Nejčastěji, když něco tvořím - ať už oběd nebo uklízím v obyváku.
Nestěžuju si, to si nemyslete. Jen se vždycky musím pousmát, že si mě začnou všímat zrovna v ten okamžik, když mám plné ruce práce. Navíc nechodí po jednom ale pěkně ve skupinkách... Všichni najednou - ve třech!
Když máte jedno dítě a potřebujete "pauzu", "vrznete" ho do postýlky/ohrádky a máte prostor i klid.
Když máte děti dvě, dáte mladší do postýlky, starší k pohádce a máte alespoň dvě minuty na to zajít si na wc.
Ale když jsou cvrčci tři a navíc jsou prázdniny, "být sama" už nestíhám.
To je pak třeba využít každé chvilky, kdy jsou děti pod "dozorem" ostatních (rozumějte pod dohledem prarodičů či dalšího rodinného příslušníka ve věku 18+). V tom okamžiku vybíhám na kopec. Jako včera...
Holky byly, jako posledních pár dní, "rozbrnkané" a já chtěla být chvíli sama (bez křiku, neustálého dohadování či přetahování, bez otázek). Počkala jsem na vhodnou příležitost, kdy mě neviděly a přeskákala jsem pár mezí na kopec k lesu... Kolem sebe jsem měla jen luční kvítky, pár chalup a slunce v zádech. Na chvíli jsem zavřela oči a poslouchala to hemžení kolem sebe. To byla paráda. Stačila čtvrthodinka, "zvětšily" se mi plíce, pročistila hlava a únava byla pryč.
...a tak mě napadlo, že než si splním ten sen o vlastním domě v přírodě, měla bych asi začít běhat, ať mám denně "svou čtvrthodinku" na vzduchu. A nebo alespoň chodit ráno pro čerstvé rohlíky...
Komentáře
Okomentovat