Přeskočit na hlavní obsah

Jak se připravit?

Mám takový pocit, že připravit se nedá na nic... Když teda nepočítám písemky či zkoušení ve škole. To tak člověk nějak tuší, jak to dopadne, když se nepřipraví a nebo to "ošulí".

Když mi "do cesty" přišla nějaká "životní" událost, snažila jsem se vymyslet různé varianty toho, jak to bude probíhat, co se bude dít a jak by to mohlo dopadnout, až... Nakonec to bylo všechno zbytečné, protože výsledek byl pokaždé úplně jiný. Život si to prostě tak nějak naplánuje sám. 

Prázdninám jsme nechali volný průběh, protože vždy když jsme si vymysleli nějakou akci, počasí si udělalo svůj program a my zůstali sedět doma. Celý den jsme pak dětem vysvětlovali, že se opravdu nehodí jet k vodě/do lesa/na rozhlednu, když leje. Naučili jsme se neříkat holkám naše společné plány... Tedy přesněji - neříkat jim to s velkým předstihem. Oznámili jsme jim to, až pár desítek minut před odjezdem... A ono to stačilo. I tak netrpělivostí neustále sledovaly naše kroky, takže výprava se stejně trošku protáhla.

Na začátku léta jsem si sedla na trávu, nadechla se vůně přírody a jen si tak řekla: "Ty jo, prázdniny začínají, jaké asi budou? Klárka po prázdninách poprvé do školy..."
Sedmé narozeniny oslaví zítra. 1. července to datum bylo tak daleko... Teď máme za sebou oslavu i s dortem a před námi poslední týden volna.

Pozoruji na sobě jakousi mírnou nervozitu. Vzpomněla jsem si na své nástupy do školy. Vždycky jsem se těšila, ale přešlo mě to tak po prvním týdnu a nebo po první špatné známce :) Ona totiž vždycky nebyla výhoda chodit s vlastním bratránkem do třídy. To totiž mí rodiče kolikrát o trojce z dějáku věděli dřív, než jsem dorazila domů...

Takže teď konečně začínám rozumět:

 zdroj: www.marianne.cz

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jsem zpět!

Jeden by neřekl , jak ten čas letí... Vše si uvědomíme až zpětně. Stejně jako já... Za těch téměř pět let, co jsem nenapsala ani písmenko, jsem: - stihla nastoupit do práce (administrativa) - nejmladší syn nastoupil do školky (letos šel již do 3. třídy) - prostřední dcera do 1. třídy (teď je z ní šesťačka) - nejstarší dcera do 3. třídy (ode dneška osmačka) - se stihla vdát (a vůbec ta svatba nevypadala tak, jak jsem si plánovala ) - se stihla rozvést (a vůbec to nebylo jednoduché) - patřila k těm, kteří šili roušky (a byla jsem za rebela a nechtěla je nosit) - zažila tak trochu šikanu na pracovišti - si našla novou (tvůrčí) práci - se začala vracet k šití Tak se pohodlně posaďte, dejte si kávu, protože... Cesta zpátky do minulosti (pomocí prokliků) právě začíná... Šití se věnuju 25 let . Roky ve škole (oděvní průmyslovka a VOŠ textilní), pár let praxe v oděvních firmách a nakonec spousta let šití z domu a na zakázku. Před 14 lety jsem na Fleru začínala pod nickem tmarcela . Svého čas

Po okolí

Jak jsem nakousla minule, začátek léta nebyl úplně dle mých představ. Se zády jsem marodila více jak dva měsíce! Prvních pár týdnů jsem se nezmohla na nic jiného než na polohu vleže a spánek. Když byly děti ve škole, já spala. Zadýchala jsem se už při přechodu po bytě. Po třech týdnech se mi začalo dělat líp, ale pořádně jsem neuseděla. Měla jsem výčitky, že nic nedělám, že mi doma práce stojí... Ale když jsem se do něčeho pustila, zdravotní stav mi to nedovolil. Na začátku července mi bylo nejlíp při chůzi. Zkusila jsem tedy naplánovat alespoň nějaké pěší výlety... Rozhledna Maruška Dvoupatrová dřevěná rozhledna ve valašském stylu byla veřejnosti zpřístupněna v roce 2014. Slouží také jako stanoviště Českého hydrometeorologického ústavu. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 12 metrů se před vámi rozprostře panorama Hostýnských a Vizovických vrchů, Javorníků nebo Moravskoslezských Karpat. Jurkovičova rozhledna Jméno rozhledna získala podle slovenského architekta Dušana Sámo Jurkoviče, který v

Náročné prázdniny

Letošní prázdniny mi začaly už na začátku června. Nějak jsem se snažila vyjít všem vstříc, dělat první poslední, nedokázala jsem říct ne, k tomu všemu nahromaděný stres za posledních několik měsíců a pak... Jednu neděli mi nebylo dobře. Jako bych byla po túře a večírku zároveň. Proležela jsem odpoledne s tím, že uvidím, jak mi bude další den a začnu to řešit. V pondělí se mi špatně i vstávalo, sotva jsem se oblékla... akorát jsem dětem přidělávala starosti. Ale byly zlaté a se vším mi pomohly. Jen jsem jim řekla, že pokud to nerozchodím, zůstanu doma. Při chůzi to vypadalo, že je vše v pořádku. I v práci se to dalo, jen jsem pak odpoledne byla děsně unavená. A v noci mi byla zima. V úterý už bylo všechno špatně. Z postele jsem nedokázala vstát. Když se mi to konečně povedlo, vypověděly mi službu nohy. "Je fakt zle," říkala jsem si a volala o pomoc mamce (zdravotní sestře). Chvíli to vypadalo na sanitku, ale nakonec s vypětím všech sil jsme se "nějak" přesunuly do ne