Tý-deník návrhářky

Je měsíc po Vánocích a zítra nás čeká první vysvědčení. Tušíme, co tam bude, ale spíš jen nevěřícně kroutíme hlavou, že první pololetí je za námi. Jako by to bylo včera - 1. září a nástup do školy... A stejně tak se zdá být strašně blízko 1. září 2018, kdy do první třídy nastoupí Agi :) Nicméně... se školní docházkou nepřichází jen nevýhody (jako že úkoly a tak), ale je čas se konečně realizovat, takže... Šiju si svůj sen. Šiju už více jak sedmnáct let. Nejdřív to byl koníček, pak kůň a od jara 2009 i zaměstnání. Nechodím do práce, práce chodí za mnou - "home office" o  rozloze cca 12 m 2 . "Veřejně " jsem s šitím, nejprve kabelek , začala na jaře 2009 na prodejním portálu Fler.cz. Celou mou kabelkovou tvorbu můžete vidět tady , v prodaném zboží, popř. na obdobných slovenských stránkách Sashe.sk zase tu . Nad kabelkami jsem však přemýšlela o tom, jak moc bych se chtěla vrátit k oboru a to - návrhářství/šití oděvů. S příchodem nejmladšího člena...

Když se člověku nechce, je to horší než když nemůže... Moc času nicneděláním netrávím, ale teď, asi poslední měsíc, jsem za každý takový okamžik docela ráda. Nemůžu se rozhýbat, dokonce ani donutit dodělat všechno to, co mám... Trvá mi to tak 3x déle než obvykle. A já nevím proč... Jsou dny, kdy mi stačí napsat si seznam úkolů a já nemám problém jeden za druhým plnit. Ale jindy se musím přemlouvat i do toho, abych si ráno uvařila kafe. Snad po druhé v životě mám pocit, že bych chtěla zažít "normální" mateřskou/rodičovskou dovolenou, bez práce a termínů. Minulou neděli proběhla sáňkovačka za barákem... a teď v sobotu jsem se dokonce podívala na odpolední film - Dům u jezera . A to už je fakt co říct, protože o víkendu pouštíme televizi snad jen, když je vichřice nebo padají trakaře :) Tak jo, věřím, že se ta má nechuť k práci brzy ztratí a já zas budu plná elánu. Dávám tomu maximálně dva měsíce...

Jaký vůbec byl ten loňský rok? Rok 2016? No, nezačal vůbec růžově... Leden Neštovice. Vypukly u nás 24.12. 2015 u tří a půl leté Agátky. Po prvních horečkách ji vyskočilo jen deset pupínků. Ten největší samozřejmě na čele. Jizvička zůstala. Po pár dnech bylo po všem a já si jen říkala, že by bylo fajn, kdyby i ostatní sourozenci měli tak hladký průběh. Davídek to na devíti měsíční miminko snášel velice dobře. Žádné teploty, jen byl jak struhadlo. A nakonec Klárka. Ta to psychicky prožívala nejhůř. Kolem zrcadla chodila s odvrácenou hlavou a když ji nikdo neviděl/neslyšel, tak plakala do polštáře, že je škaredá... Únor ...naštěstí bylo po teřch týdnech po všem a Klárka mohla jít k zápisu. Z loňska už věděla do čeho jde, takže to byla "brnkačka". Březen - za kamna vlezem. Pro mě začalo velké šití - kostýmy pro taneční skupinu. Čas jenpár týdnů. Deset kousků a každý trošku jiný... O to větší jsem měla radost, když All Style Unit vyhrála Taneční skupinu...

Jak na Nový rok, tak po celý rok. No, kéž by to tak bylo... Počasí jak na začátku jara, jen trošku chladněji. Ale je třeba nějak příjemně ty vánoční prázdniny zakončit. Nespadla ani vločka, na sáňkování to tedy není, tak jsme se dali na procházku... Bydlíme na okraji sídliště, ale do přírody je to kousek. Vyškrábali jsme se tedy na kopec a vydali se po hřebeni. Hodina a půl venku, všichni jsme vymrzli, ale byla to paráda. Největší radost měly děti, když našly kousek zamrzlé kaluže :) Davídek to viděl na vlastní oči poprvé. Taky jsem si říkala, že se (sobecky) vyfotím, že na slunku budu mít aspoň barvu... No jo, jenže to bysme nesměli mít tři děti, které se kupodivu chtěly fotit taky :) Než jsme stihli obejít "naši" trasu, slunko se schovalo za kopec a ve městě nastala "tma"... Myslím, že jako zakončení zimních prázdnin nám to vyšlo skvěle. A v úterý (první poprázdninový den) začalo "pro jistotu" sněžit. A sněží furt. A na ...

 zdroj: FB Hitrádio Jako dítě jsem si každoročně předsevzala, že se budu víc učit. Vydrželo mi to pokaždé do pololetí. Jako teenager jsem si předsevzala, že se budu víc učit a že přečtu aspoň jednu knížku měsíčně. Předsevzetí jsem si dala v prváku, když pololetní vysvědčení nedopadlo zrovna nejlíp. Každopádně jsem na sobě zapracovala a s každým vysvědčením byl vidět posun. Dokonce tak moc, že jsem měla ve třeťáku v pololetí jen jednu dvojku z matiky a na konci roku sice opět jednu dvojku, ale z matiky jsem měla za jedna! Se čtením jsem na tom byla dobře tak nějak pořád. Věk 16+ a dívčí romány. Jedna knížka od Ježíška a 26. prosince už nebylo co číst. Škoda, že na seznam povinné četby se to moc použít nedalo. Jako maturantka jsem si "naplánovala", že hned po Vánocích se vrhnu na učení k závěrečným zkouškám. Začala jsem hned v dubnu. A kupodivu, s trochou štěstí, stačilo to. Před absolutoriem na VOŠ jsem si to naplánovala, že závěrečné zkoušky dám! S učen...