Když se člověku nechce, je to horší než když nemůže...
Moc času nicneděláním netrávím, ale teď, asi poslední měsíc, jsem za každý takový okamžik docela ráda. Nemůžu se rozhýbat, dokonce ani donutit dodělat všechno to, co mám... Trvá mi to tak 3x déle než obvykle. A já nevím proč...
Jsou dny, kdy mi stačí napsat si seznam úkolů a já nemám problém jeden za druhým plnit. Ale jindy se musím přemlouvat i do toho, abych si ráno uvařila kafe.
Snad po druhé v životě mám pocit, že bych chtěla zažít "normální" mateřskou/rodičovskou dovolenou, bez práce a termínů.
Minulou neděli proběhla sáňkovačka za barákem...
a teď v sobotu jsem se dokonce podívala na odpolední film - Dům u jezera. A to už je fakt co říct, protože o víkendu pouštíme televizi snad jen, když je vichřice nebo padají trakaře :)
Tak jo, věřím, že se ta má nechuť k práci brzy ztratí a já zas budu plná elánu. Dávám tomu maximálně dva měsíce...
Komentáře
Okomentovat