Přeskočit na hlavní obsah

Předsevzetí

 zdroj: FB Hitrádio

Jako dítě jsem si každoročně předsevzala, že se budu víc učit. Vydrželo mi to pokaždé do pololetí.

Jako teenager jsem si předsevzala, že se budu víc učit a že přečtu aspoň jednu knížku měsíčně.
Předsevzetí jsem si dala v prváku, když pololetní vysvědčení nedopadlo zrovna nejlíp. Každopádně jsem na sobě zapracovala a s každým vysvědčením byl vidět posun. Dokonce tak moc, že jsem měla ve třeťáku v pololetí jen jednu dvojku z matiky a na konci roku sice opět jednu dvojku, ale z matiky jsem měla za jedna!
Se čtením jsem na tom byla dobře tak nějak pořád. Věk 16+ a dívčí romány. Jedna knížka od Ježíška a 26. prosince už nebylo co číst. Škoda, že na seznam povinné četby se to moc použít nedalo.

Jako maturantka jsem si "naplánovala", že hned po Vánocích se vrhnu na učení k závěrečným zkouškám. Začala jsem hned v dubnu. A kupodivu, s trochou štěstí, stačilo to.

Před absolutoriem na VOŠ jsem si to naplánovala, že závěrečné zkoušky dám! S učením jsem začala v květnu a díky Bohu, stačilo to. Štěstí mi tehdy ale moc nepřálo...
Vstávala jsem v pět, běžela na vlak, v Přerově mi ujel rychlík, takže jsem se další dvě hodiny kodrcala osobákem. Skoro jsem nestihla úvod, modelka mi bojkotovala předváděčku závěrečné práce - vyšívaných plesových šatů. Po ústní zkoušce mi bylo úplně jedno, jestli to mám či ne. Měla jsem toho plné zuby a počítala jsem i s variantou, že ty tři roky "vošky" byly k ničemu.
K té vší smůle se na mě nakonec usmálo štěstí - mám titul za jménem. Nicméně, zabila to jedna z profesorek, která při předávání "vysvědčení" prohlásila: "Jéé, Vy jste k nám chodila? Že si Vás vůbec nepamatuju!"
Těmi slovy mě dokonale otrávila! Dokonce tak moc, že i když jsem uvažovala o studiu na Masarykově univerzitě, obor dějiny umění, přešla mě veškerá chuť.

Po skončení studia jsem si na Nový rok přála už jen samé maličkosti:
- abych byla zdravá
- aby byli mí blízcí zdraví
- abych si našla dobrou práci
- abych tam byla spokojená
- že bych se ráda vrátila k šití
- že bych si chtěla najít víc času na čtení

Některá přání se mi více méně plní (třeba ta o zdraví), na některých se pracuje (dobrá práce + spokojenost v ní = návrat k šití) a to poslední (čtení) se mi v roce 2016 taky konečně trošku splnilo.
Od narození první dcery (srpen 2009) jsem knížky vídala jen na poličkách či v knihkupectví. Rukama mi prošla maximálně nějaká o šití. Teď mám ale konečně pocit, že se mi vrací chuť, čas i prostor přečíst něco nového.
Začalo to nenápadně v květnu - dárkem k narozeninám.


Zase jsem se pustila do čtení. Dočetla jsem Aňu Geislerovou a sáhla do dětské knihovničky pro pohádky. Každý večer před spaním jsem četla Davídkovi na dobrou noc: Zuzajdu a Jurajdu, Anička básnička, Děti z Bullerbynu, Kocour Modroočko... Půl roku ve světě pohádek. Až přišly Vánoce a s nimi...


Prostě paráda :)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Prázdniny aneb Týden první

První den prázdnin a už od rána je potřeba zapojit je do práce :) Pěkně od půl deváté. A obíráme rybíz kuličku po kuličce, ať máme z čeho péct buchty :) Nakonec z toho máme dvacet "porcí", takže vystaráno...

*** Při úterní projížďce na koloběžkách si Agi, aniž bychom to tušili, uhnala úžeh. Středeční procházka k Bečvě a "kamenným sochám" tedy nakonec úplně nedopadla, ale než se úžeh projevil, myslím, že jsme si to užili.

A dokonce si děti oblíkly oblečky vyloženě hodící se na takovou "akci"...
A póza nakonec...

*** Čtvrtek Agi proležela s teplotama, tak jsme se pustili do úpravy balkónu. Počasí jako malované, takže jsme se na zaskleném balkóně málem uvařili... Ale - podlaha je hotová a konečně mám pěkné místečko na focení. I v zimě!

 *** V pátek po delší době zapršelo, ale nikomu to nevadilo :)

Prázdniny aneb Týden pátý

Kdy je ten správný čas? Na co?
- kdy nechat děti samotné bez rodičů - kdy je pustit ze školy samotné domů - kdy je poslat na prázdniny s prarodiči na chatu - kdy jim zaplatit pobytový tábor
Proč to řeším? Protože když jsme včera odjížděli z chaty s prázdným autem, nebylo mi nejlíp. Klárka celou dobu pofňukávala, že chce jet domů. Kdy je to "vydírání" ze strany dítěte a kdy je v tom vážný důvod? Jsem bezradná a docela mě to trápí. Ano, jsem tu pro děti, ale taky jsem ráda sama se sebou. Kde je ta "zlatá střední cesta"?
Máme tři děti, ale v tomto pořád tápu. Věřím, že vše, co dělám, dělám správně... Ale pak přijde jedna věc, která mě totálně vykolejí a já... nevím.