Přeskočit na hlavní obsah

Předsevzetí

 zdroj: FB Hitrádio

Jako dítě jsem si každoročně předsevzala, že se budu víc učit. Vydrželo mi to pokaždé do pololetí.

Jako teenager jsem si předsevzala, že se budu víc učit a že přečtu aspoň jednu knížku měsíčně.
Předsevzetí jsem si dala v prváku, když pololetní vysvědčení nedopadlo zrovna nejlíp. Každopádně jsem na sobě zapracovala a s každým vysvědčením byl vidět posun. Dokonce tak moc, že jsem měla ve třeťáku v pololetí jen jednu dvojku z matiky a na konci roku sice opět jednu dvojku, ale z matiky jsem měla za jedna!
Se čtením jsem na tom byla dobře tak nějak pořád. Věk 16+ a dívčí romány. Jedna knížka od Ježíška a 26. prosince už nebylo co číst. Škoda, že na seznam povinné četby se to moc použít nedalo.

Jako maturantka jsem si "naplánovala", že hned po Vánocích se vrhnu na učení k závěrečným zkouškám. Začala jsem hned v dubnu. A kupodivu, s trochou štěstí, stačilo to.

Před absolutoriem na VOŠ jsem si to naplánovala, že závěrečné zkoušky dám! S učením jsem začala v květnu a díky Bohu, stačilo to. Štěstí mi tehdy ale moc nepřálo...
Vstávala jsem v pět, běžela na vlak, v Přerově mi ujel rychlík, takže jsem se další dvě hodiny kodrcala osobákem. Skoro jsem nestihla úvod, modelka mi bojkotovala předváděčku závěrečné práce - vyšívaných plesových šatů. Po ústní zkoušce mi bylo úplně jedno, jestli to mám či ne. Měla jsem toho plné zuby a počítala jsem i s variantou, že ty tři roky "vošky" byly k ničemu.
K té vší smůle se na mě nakonec usmálo štěstí - mám titul za jménem. Nicméně, zabila to jedna z profesorek, která při předávání "vysvědčení" prohlásila: "Jéé, Vy jste k nám chodila? Že si Vás vůbec nepamatuju!"
Těmi slovy mě dokonale otrávila! Dokonce tak moc, že i když jsem uvažovala o studiu na Masarykově univerzitě, obor dějiny umění, přešla mě veškerá chuť.

Po skončení studia jsem si na Nový rok přála už jen samé maličkosti:
- abych byla zdravá
- aby byli mí blízcí zdraví
- abych si našla dobrou práci
- abych tam byla spokojená
- že bych se ráda vrátila k šití
- že bych si chtěla najít víc času na čtení

Některá přání se mi více méně plní (třeba ta o zdraví), na některých se pracuje (dobrá práce + spokojenost v ní = návrat k šití) a to poslední (čtení) se mi v roce 2016 taky konečně trošku splnilo.
Od narození první dcery (srpen 2009) jsem knížky vídala jen na poličkách či v knihkupectví. Rukama mi prošla maximálně nějaká o šití. Teď mám ale konečně pocit, že se mi vrací chuť, čas i prostor přečíst něco nového.
Začalo to nenápadně v květnu - dárkem k narozeninám.


Zase jsem se pustila do čtení. Dočetla jsem Aňu Geislerovou a sáhla do dětské knihovničky pro pohádky. Každý večer před spaním jsem četla Davídkovi na dobrou noc: Zuzajdu a Jurajdu, Anička básnička, Děti z Bullerbynu, Kocour Modroočko... Půl roku ve světě pohádek. Až přišly Vánoce a s nimi...


Prostě paráda :)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Maminkám...

Bylo to pár měsíců příprav... Dlouho jsem o tom přemýšlela, dlouho jsem se odhodlávala přijít za paní ředitelkou naší mateřské školky s tímto návrhem... A její reakce (a potažmo i dalších učitelek) mě velice mile překvapila - byly nadšené! Nejdřív se nic nedělo, pak se plánovala příležitost - Vánoce nebo Den matek. Vánoce byly za rohem, děti ve školce více méně nemocné a tak jsme to nechaly na jaro... Po Vánocích jsme si potvrdily termín, na konci ledna jsem nakoupila nakoupila látku na kreslení...
26. leden - první noční. Jen obkreslit 53 mini kabeleček (+ 7 náhradních) byla docela dřina. A navíc dvakrát. Napoprvé mi nevyšel materiál, takže jsem druhý den běžela dokoupit. Vše pěkně v barvách, aby měly děti radost, každý kousek očíslovat...

Vystřihnout i s "pořadovým" číslem,...
 ...které se shodovalo s číslem na seznamu...

Přemýšlela jsem, kolik dát dětem času, aby vše v klidu zvládly a já to pak stihla našít... Nakonec jsem navrhla konec března. Dva měsíce se mi zdálo tak akorát…

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Kroměříž

Je léto. Prázdniny. Čas dovolených a výletů. Vzhledem k tomu, že v nejbližších málo týdnech plánujeme "nafouknout" pokojíček z místnosti pro dvě holky na místnost pro dvě holky a kluka, tak se žádná dovolená u moře nekoná :)
První prázdninový týden jsme si udělali výlet do Kroměříže. Měla jsem trochu obavu. Ono, ukočírovat cca hodinu a půl tři děti v autě bez újmy na zdraví obou rodičů, není vždy "procházka růžovým sadem". Každý má svou hlavu a každý si chce prosadit "to svoje". Jediná hudba, na které se shodnou, je soundtrack z filmu Ať žijí duchové nebo mluvené slovo Svěrákovo - Po strništi bos. Takže aspoň tímto je vystaráno.
Tento prázdninový blog berte třeba jako tip kam na výlet...
Vyjížděli jsme ze Vsetína směrem na Troják-Tesák. Nic moc pro slabší žaludky. Však jen co jsme na ten kopec vyjeli, tak už jsme stavěli. Naštěstí "bez ztráty kytičky" :) Bystřice pod Hostýnem mě překvapila svou "velikostí"... Vlastně až teď jsem si "v…