Přeskočit na hlavní obsah

Předsevzetí

 zdroj: FB Hitrádio

Jako dítě jsem si každoročně předsevzala, že se budu víc učit. Vydrželo mi to pokaždé do pololetí.

Jako teenager jsem si předsevzala, že se budu víc učit a že přečtu aspoň jednu knížku měsíčně.
Předsevzetí jsem si dala v prváku, když pololetní vysvědčení nedopadlo zrovna nejlíp. Každopádně jsem na sobě zapracovala a s každým vysvědčením byl vidět posun. Dokonce tak moc, že jsem měla ve třeťáku v pololetí jen jednu dvojku z matiky a na konci roku sice opět jednu dvojku, ale z matiky jsem měla za jedna!
Se čtením jsem na tom byla dobře tak nějak pořád. Věk 16+ a dívčí romány. Jedna knížka od Ježíška a 26. prosince už nebylo co číst. Škoda, že na seznam povinné četby se to moc použít nedalo.

Jako maturantka jsem si "naplánovala", že hned po Vánocích se vrhnu na učení k závěrečným zkouškám. Začala jsem hned v dubnu. A kupodivu, s trochou štěstí, stačilo to.

Před absolutoriem na VOŠ jsem si to naplánovala, že závěrečné zkoušky dám! S učením jsem začala v květnu a díky Bohu, stačilo to. Štěstí mi tehdy ale moc nepřálo...
Vstávala jsem v pět, běžela na vlak, v Přerově mi ujel rychlík, takže jsem se další dvě hodiny kodrcala osobákem. Skoro jsem nestihla úvod, modelka mi bojkotovala předváděčku závěrečné práce - vyšívaných plesových šatů. Po ústní zkoušce mi bylo úplně jedno, jestli to mám či ne. Měla jsem toho plné zuby a počítala jsem i s variantou, že ty tři roky "vošky" byly k ničemu.
K té vší smůle se na mě nakonec usmálo štěstí - mám titul za jménem. Nicméně, zabila to jedna z profesorek, která při předávání "vysvědčení" prohlásila: "Jéé, Vy jste k nám chodila? Že si Vás vůbec nepamatuju!"
Těmi slovy mě dokonale otrávila! Dokonce tak moc, že i když jsem uvažovala o studiu na Masarykově univerzitě, obor dějiny umění, přešla mě veškerá chuť.

Po skončení studia jsem si na Nový rok přála už jen samé maličkosti:
- abych byla zdravá
- aby byli mí blízcí zdraví
- abych si našla dobrou práci
- abych tam byla spokojená
- že bych se ráda vrátila k šití
- že bych si chtěla najít víc času na čtení

Některá přání se mi více méně plní (třeba ta o zdraví), na některých se pracuje (dobrá práce + spokojenost v ní = návrat k šití) a to poslední (čtení) se mi v roce 2016 taky konečně trošku splnilo.
Od narození první dcery (srpen 2009) jsem knížky vídala jen na poličkách či v knihkupectví. Rukama mi prošla maximálně nějaká o šití. Teď mám ale konečně pocit, že se mi vrací chuť, čas i prostor přečíst něco nového.
Začalo to nenápadně v květnu - dárkem k narozeninám.


Zase jsem se pustila do čtení. Dočetla jsem Aňu Geislerovou a sáhla do dětské knihovničky pro pohádky. Každý večer před spaním jsem četla Davídkovi na dobrou noc: Zuzajdu a Jurajdu, Anička básnička, Děti z Bullerbynu, Kocour Modroočko... Půl roku ve světě pohádek. Až přišly Vánoce a s nimi...


Prostě paráda :)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Prázdniny aneb Týden první

První den prázdnin a už od rána je potřeba zapojit je do práce :) Pěkně od půl deváté. A obíráme rybíz kuličku po kuličce, ať máme z čeho péct buchty :) Nakonec z toho máme dvacet "porcí", takže vystaráno...

*** Při úterní projížďce na koloběžkách si Agi, aniž bychom to tušili, uhnala úžeh. Středeční procházka k Bečvě a "kamenným sochám" tedy nakonec úplně nedopadla, ale než se úžeh projevil, myslím, že jsme si to užili.

A dokonce si děti oblíkly oblečky vyloženě hodící se na takovou "akci"...
A póza nakonec...

*** Čtvrtek Agi proležela s teplotama, tak jsme se pustili do úpravy balkónu. Počasí jako malované, takže jsme se na zaskleném balkóně málem uvařili... Ale - podlaha je hotová a konečně mám pěkné místečko na focení. I v zimě!

 *** V pátek po delší době zapršelo, ale nikomu to nevadilo :)

Nákres aneb Kabelka na přání

Čas od času mi napíše zákaznice, že by chtěla kabelku, kterou nemám v nabídce. Zůstane tvar, rozměr a pak... mám před sebou seznam požadavků a přání, co by kabelka měla a neměla mít... Cena se odvíjí podle obtížnosti, ale vesměs vždycky tak nějak vychází jako ty, co šiju běžně.
Po Vánocích se mi takové kabelky/tašky sešly tři. Ta nejobtížnější z nich je téměř hotová. Přišel mi nákres na čtverečkovaném papíře, s rozměry a barvami. Nejhorší bylo ve vodách internetu najít ten správný materiál.

Pak nákres přenést do střihu a vymyslet technický postup tak, aby šití bylo co nejjednodušší... No, s šitím předního dílu jsem si hrála celý den. Myslím, že to nakonec nedopadlo vůbec zle. Ale mít tuto kabelku ve stálé nabídce, musela bych zvýšit cenu.

Dnes mám před sebou už jen podšívku, nafotit, zabalit a odeslat.

Do konce týdne ještě musím zvládnou další dvě kabelky na přání. Jedna bude jednoduchá, černá, čtvercová a ta druhá z kočárkoviny pro čerstvou maminku. Každá taková kabelka či taška je pro mě…